 |
Toto číslo Sborníku poprvé vychází s novou obálkou a zajímavým logem. Témata studií a článků publikovaných v letošním čísle Sborníku jsou velmi rozmanitá. Proměně Policejního ředitelství v Praze v roce 1942, zejména zavedení revírního systému podle německého vzoru, je věnována úvodní studie Davida Hubeného. Reemigraci a repatriaci po první a druhé světové válce, tedy po bouřlivém období, kdy došlo k rozpadu starých a vzniku nových státních celků, s čímž souvisel i velký pohyb obyvatelstva, se věnuje Miroslav Lacko. S osudy mladistvých odpůrců komunismu na Žatecku seznamuje čtenáře Adam Zítek. Studie popisuje dvě skupiny vytvořené kolem mladého učitele Josefa Hajného. Detailně si všímá vzniku skupin, činnosti spočívající zejména ve výrobě a distribuci letáků, odhalení aktérů StB, jejich vazby, soudního procesu, výkonu trestu a následného života včetně případné rehabilitace. Třetím odbojem se dlouhodobě zabývá také Markéta Bártová. Zaujal ji osud odbojové skupiny, utvořené a vedené Františkem Jírovcem, působící na Mladoboleslavsku. Autorka líčí rozpracování, vyšetřování a trestní postih příslušníků Jírovcovy skupiny včetně rehabilitace a přiznání statutu odbojáře proti komunismu několika jejím členům. Martin Pulec představuje ve své práci dosti neobvyklý případ, a sice skupinu, která existovala pouze v bujné fantazii svého „zakladatele“. Byl to on, kdo ji „vykonstruoval“ a StB se paradoxně snažila jeho smyšlenky vyvrátit. Studie má i jeden speciální cíl, a to získání nových svědectví nebo informací, které by vnesly světlo do záhadné smrti jedné z aktérek případu, Marie Pardusové. Text Jana Kalouse seznamuje čtenáře se spoluprací Státní bezpečnosti a sovětské KGB při rozpracování ruské emigrace v sedmdesátých a osmdesátých letech. Ústřední postavou článku je Anatol Vasiljevič Bočkov alias Anatol Dobrý, vysazený jako spolupracovník StB do Spolkové republiky Německo za účelem rozpracování a kontroly zájmových osob v problematice sociálně demokratického hnutí ruské emigrace. Šimon Trusina rozebírá vztahy mezi jednotlivými aktéry „církevní politiky“ – Státní bezpečností a Sekretariátem pro věci církevní Ministerstva kultury – a snaží se najít odpověď na otázku, zda či nakolik se Státní bezpečnosti podařilo tuto „církevní politiku“ ovlád¬nout. Vychází přitom z konkrétního případu, kdy byl příslušník StB Zdeněk Mixa, specialista na problematiku rozpracování církve, vysazen do Sekretariátu pro věci církevní Ministerstva kultury a určitou dobu byl dokonce pověřen jeho vedením. Pavel Žáček se ve své studii zabývá skartacemi prováděnými na centrále StB – Hlavní správě kontrarozvědky na základě pokynu prvního náměstka ministra vnitra Alojze Lorence v listopadu 1989. Zaměřil se na úsek boje proti vnějšímu nepříteli (na 1., 2. a 3. odbor II. správy SNB) a velmi detailně rozebírá postup jednotlivých příslušníků i osud jednotlivých svazků. Text Martina Dubánka pojednává o vývoji vznášedlového vozidla, schopného pohybovat se i na kolovém podvozku (šlo o projekt ženijního vojska), které bylo mimo jiné nabídnuto k využití i Pohraniční stráži, a to pro střežení hranice, v zimě pak pro jízdy v zasněženém terénu. Pavel Žáček připravil velmi zajímavou textovou edici čtyř dosud nepublikovaných archiválií z fondů Archivu bezpečnostních složek, vztahujících se k pražskému povstání v květnu 1945. Personální spis jako dosud nedoceněný pramen ke studiu dějin druhé světové války na příkladu životních osudů Josefa Sedláře představil ve své studii Jiří Mikulka. Ve třináctém čísle sborníku jsou dále obsaženy kratší zprávy, informace o konferencích a výstavách. Čtenáři nejsou ani tentokrát ochuzeni ani o oblíbenou rubriku Archivní A-Ž. Sborník má bohatý obrazový doprovod, podrobný jmenný rejstřík a rejstřík krycích jmen, obsáhlý seznam zkratek. ABS, Praha 2015, 1. vydání, váz., 467 stran, ISSN 2336-1387
|
