Příběh jednoho domu: Za osudem rodiny Soni Červené
Nejeden badatel, který zavítá do pražské studovny Archivu bezpečnostních složek, se podiví nad zajímavě řešeným interiérem místnosti, které dominuje krb. Okamžitě ho napadne, že tyto prostory nebyly vybudovány pro potřeby archivu, ale že sloužily jako lepší byt v činžovním domě. Náročné úvahy nad tím, kdo si nechal tento salón za první republiky vybudovat, jsme se rozhodli zájemcům zjednodušit a při příležitosti Mezinárodního dne archivů připravit program, který by netradiční formou popsal historii jednoho zdánlivě nezajímavého šedého domu v centru Prahy.
Návštěvníci byli nejprve uvedeni do badatelny, která se proměnila v salón rodiny Červených, která zde žila ve třicátých letech 20. století. Scházívala se tu tehdy kulturní elita první republiky, na níž upomínalo několik archivářů oblečených do dobových kostýmů. Po úvodním slovu ředitelky Světlany Ptáčníkové popsala průvodkyně dění v budově do vypuknutí druhé světové války, k čemuž názorně posloužily i ukázky z filmu režisérky Olgy Sommerové Červená. Dokumentární film o životě Soni Červené, oceněný Českým lvem, byl částečně natáčen i v budově našeho archivu a byly v něm použity informace z archiválií zde uložených. K navození příjemné atmosféry a netradičního kulturního zážitku přispělo i pěvecké vystoupení kolegyně Anny-Marie Rabové, která posluchačům zazpívala první hit Soni Červené z muzikálu Divotvorný hrnec Jakpak je dnes u nás doma? Otázka domova je pro operní pěvkyni, která mládí trávila v prostorách této budovy velmi problematická, sama o sobě tvrdí, že je bezdomovec. O budovu Na Struze 3 její matka, Žofie Veselíková, přišla hned v roce 1945, protože byla obviněna z kolaborace s nacisty (i přes to, že strávila rok a půl v koncentračním táboře Ravensbrück). S dramatickými osudy této ženy a s využitím domu v době protektorátu byli hosté seznámeni v ředitelně, která sloužila dříve právě jako její ložnice. Prohlídka pokračovala do bývalého pokoje Soni Červené, z něhož je dnes kancelář vedoucího oddělení. Zde se přítomní ve vyprávění o historii budovy dostali až do osmdesátých let, kdy sem byl přemístěn Archiv ministerstva vnitra (různé kanceláře a byty pro zaměstnance ministerstva vnitra zde byly od roku 1945). Se současným využitím domu poté byli návštěvníci seznámeni při klasické exkurzi do zázemí archivu, během níž mohli nahlédnout do depozitáře, na lustrační pracoviště, na oddělení digitalizace či do improvizované restaurátorské dílny.
Zájemci o hlubší studium pohnutých osudů rodiny Červených si prošli výstavku archiválií či měli unikátní příležitost zapojit se na začátku Dne otevřených dveří do diskuse se samotnou paní Soňou Červenou. Vzácný host přišel v doprovodu režisérky Olgy Sommerové.
Kromě žáků ze Základní školy Kunratice jsme napočítali přes 120 spokojených návštěvníků a několik účastníků speciálně připravené dětské trasy.