Den otevřených dveří ABS roku 2024 na Branickém náměstí

Díky úpravám prováděným v současné době v parčíku na Branickém náměstí ještě více vyniká dominanta tohoto prostranství a tou je budova, v níž sídlí jedno z pracovišť ABS. Již několik dní před akcí tak nemohli kolemjdoucí přehlédnout rozměrný poutač lákající na Den otevřených dveří. V odpoledních hodinách druhého červnového čtvrtku se v prostorách jinak veřejnosti nepřístupných prostřídaly různorodé skupinky návštěvníků. Kromě badatelů a nadšenců o zkoumání minulosti 20. století, kolegů z jiných archivů, zaměstnanců různých paměťových a vědeckých institucí či přátel pracovníků ABS dorazili také lidé, které více než zájem o moderní české dějiny a archivnictví lákala touha zjistit, co skrývají zdi jinak nepřístupného objektu ze sousedství, a zavzpomínat na dobu, kdy se v této budově organizovaly odvody do vojenské služby. Program snad nezklamal nikoho. Dle zápisů v Pamětní knize i přímých reakcí odcházeli návštěvníci spokojeni a obohaceni o nové poznatky.

Hlavním tématem letošního ročníku bylo 45. výročí procesu s členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Ve vstupní hale se příchozí seznámili s výstavou Já prostě nemůžu žít jinak, která byla vytvořena již v roce 2009 a ochotně ji pro tuto příležitost zapůjčila Knihovna Václava Havla. Návštěvníci si také mohli prostudovat archiválie vztahující se přímo k činnosti VONS. Program vyvrcholil přednáškou a zamyšlením historika a archiváře, spoluautora prezentované výstavy, Tomáše Bursíka, jenž posluchačům přiblížil (Ne)známé stránky činnosti VONS. Kdo jste přednášku nestihli a nechcete o ni být ochuzeni, můžete ji zhlédnout ze záznamu zde: https://www.youtube.com/watch?v=JU76mMZIFIY.

Archiváři oblečení ne do archivních plášťů, ale do „firemních“ červeno-černých barev dělali ten den leccos – prováděli i do těch nejzapadlejších míst budovy, zodpovídali všetečné dotazy, pouštěli instruktážní filmy z provenience SNB, pomáhali s registrací do eBadatelny, vyhledávali v evidencích nejen Státní bezpečnosti, popisovali své hlavní činnosti, chystali podomácku připravené občerstvení, starali se o nejmenší v dětském koutku atd. Kromě stanovišť v rámci komentované prohlídky (depozitář, restaurátorská dílna, pracoviště digitalizace i evidencí) mohli zájemci zavítat do speciálně připraveného retrokoutku odkazujícího na hračky a předměty běžně užívané ke konci 70. let, prohlédnout si stylizovanou pracovnu příslušníka StB a vyfotit se v ní. Nechyběla ani možnost odnést si domů (zdarma) publikace vydané ÚSTR.

Na stanovištích byly rozmístěny QR kódy, které si mohl každý naskenovat do svého chytrého telefonu, a tak získat rozšiřující informace o dané části archivu. Kdo této možnosti nestihl využití, popřípadě neměl odpovídající vybavení, nabízíme možnost pročíst si všechny texty uložené pod QR kódy zde.

V dětském koutku si malí archiváři tradičně procvičovali psaní na psacím stroji, razítkovali archivní desky, skládali kartony a učili se používat čtečku na mikrofilmy. V kreativní části se malovalo a vystřihovalo speciální ABS pexeso. Do krabicového bludiště, jak děti trefně pojmenovaly naše depozitáře, byly vypraveny i dvě speciální prohlídky, při nichž i ti nejmenší opětovně ocenili skládání archivních kartonů a následné stavění „krabicové pyramidy“. Pro ty starší byl připraven tematický kvíz s odměnami za jeho vyplnění.

Fotogalerie: