Vojenská kontrarozvědka (VKR) – základní informace

Datem vzniku vojenské poválečné kontrarozvědky (VKR) je 15. duben 1945, kdy vznikla Hlavní správa Obranného zpravodajství, která byla později začleněna do Hlavního štábu armády jako 5. oddělení. Hlavní úkol vojenské kontrarozvědky spočíval ve zpravodajské ochraně armády, vojenského průmyslu a státních hranic. Od samého počátku vzniku byla tato složka pod výrazným vlivem Komunistické strany Československa a potažmo pod vlivem sovětským. Jedním z prvních úkolů, který poválečná služba plnila, byla „očista armády“ od tzv. kolaborantských a státně nespolehlivých důstojníků, která byla zkomunizovaným obranným zpravodajstvím zneužívána proti účastníkům západního odboje a proti politickým odpůrcům. Po únorovém převratu v roce 1948 začala vojenská kontrarozvědka naplno pracovat na úkolu stanoveným vedením Komunistické strany Československa – vytvořit z armády spolehlivý mocenský nástroj. Vojenská kontrarozvědka se podílela na propouštění politicky nespolehlivých vojáků z armády, za pomoci svých spolupracovníků, provokací, brutálních vyšetřovacích metod a  mučení uplatňovaných podle sovětského vzoru, poslala nepohodlné vojáky na dlouhé roky do táborů nucených prací, kriminálů a na popraviště. VKR se tak často velice vážně provinila proti aktivním bojovníkům proti nacismu. Výsledkem její činnosti byla obměna velitelských armádních pozic, kdy na místa vyhozených důstojníků přicházeli noví příslušníci splňující především třídní a politické předpoklady. V období let 1948-1951 se příslušníci VKR nezabývali pouze zpravodajským rozpracováním a vyšetřováním vojáků, podíleli se i na postihu civilistů. 15. srpna 1950 byla zřízena Hlavní informační správa jako nástupkyně zrušené Hlavní správy obranného zpravodajství, o rok později, v březnu 1951, byla Hlavní informační správa transformována na Velitelství vojenské zpravodajské služby, které bylo podřízeno ministrovi národní bezpečnosti. Pod označením Hlavní správa vojenské kontrarozvědky se tento útvar objevuje 29. května 1945, současně zaniká Velitelství vojenské zpravodajské služby. Se zánikem Ministerstva národní bezpečnosti v roce 1953 přechází vojenská kontrarozvědka do působnosti Ministerstva vnitra, kde byla vedena pod krycím označení jako VI. správa a od roku 1964 jako III. správa. Mezi její hlavní úkoly patřilo odhalování aktivit západních tajných služeb, odhalovat případy velezrady, teroru, diverze, nepřátelské propagandy, odhalovaní příprav zběhnutí, ochrana vojenského tajemství apod. K plnění svých úkolů byla oprávněna používat tajných spolupracovníků, zatýkat podezřelé osoby, vést jejich vyšetřování apod. Agenturní síť Vojenské kontrarozvědky byla poměrně rozsáhlá, počet tajných spolupracovníků kulminoval v 60. letech. Zatímco VKR měla na přelomu 40. a 50. let přibližně 600 spolupracovníků, na počátku 60. let jich bylo kolem 8000, na konci 80. let pak 4000 tajných spolupracovníků. Vojenská kontrarozvědka vedle sítě spolupracovníků využívala i konspirační byty, pro svou činnost si vedla svazky, registry a archivy, její příslušníci sledovali nejen uniformované příslušníky armády a Pohraniční stráže, ale i příslušníky vojenské rozvědky – Zpravodajské správy generálního štábu. Na konci své působnosti měla vojenská kontrarozvědka přibližně 1000 příslušníků. Vojenská kontrarozvědka byla významnou silou ovládanou tehdejšími mocenskými komunistickými kruhy, která nemalou měrou přispěla k ustavení a udržování tehdejšího režimu v bývalém Československu. Soustředila pravomoci jak policejní, tak i zpravodajské. Úkoly zadané politickým vedením Komunistické strany Československa plnila mnohdy i za cenu porušení tehdy platných zákonů a základních lidských práv. Vojenská kontrarozvědka byla zrušena 31. května 1990.