Přesun kostela

Přesun mosteckého kostela

Na konci padesátých let 20. století se těžba hnědého uhlí na Mostecku přiblížila až k hranicím samotného města Most. V roce 1964 schválila vláda usnesení o provedení likvidace starého a výstavby nového Mostu a následně rozhodla o zachování děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie jako vzácné kulturní památky. V letech 1965-1966 byly komisí expertů pod vedením akademika Stanislava Bechyně a prof. Josefa Wünsche zváženy různé varianty záchrany kostela a navržena varianta přesunu kostela mimo těženou oblast. K provedení této akce byl v dubnu 1968 zřízen podnik Transfera coby organizace Ministerstva kultury a informací pro přesun kostela. Jeho ředitelem byl jmenován zmíněný prof. Josef Wünsch.

Protože šlo o unikátní záchrannou akci, byl ke spolupráci přizván i zahraniční expert – konkrétně ing. Jacques Prévost, šéfinženýr pařížské firmy TEPNO, která prováděla přesuny stavebních památek v Egyptě. I když spolupráce s ním ztroskotala na neochotě československé strany platit devízové prostředky, výsledkem jeho návštěvy a jednání v Mostě byla myšlenka provést přesun stavby nikoliv na pevných drahách, nýbrž na drahách pružných (tedy transport kostela na vozících s vyrovnáváním relativních výšek relevantních bodů stavby za použití propojených hydraulických lisů). Tyto vozíky poté prof. Wünsch navrhl, nechal zhotovit a 9. ledna 1969 odzkoušel při přesunu kaple sv. Šebestiána v Uherském Hradišti.

Již od konce roku 1968 se ale proti Wünschově vedení Transfery začala zvedat opozice a po několikeré kritice byl prof. Wünsch odvolán v březnu 1969 z pozice jejího ředitele. Novým ředitelem byl jmenován ing. Otakar Novák, tajemník vládní komise pro koordinaci a kontrolu postupu při likvidaci starého a dostavbě nového Mostu, jeden z hlavních Wünschových oponentů. Zároveň byla podrobena kritice dosavadní koncepce Wünsche i Transfery a nový ředitel podnikl řadu kroků, aby Wünsch svou započatou práci nemohl dokončit. Bylo navrženo vypracování nové studie realizovatelnosti přesunu, které se chopili Wünschovi odborní oponenti. Tato náhlá potřeba zcela nového zpracování studie byla jedním z důležitých faktorů, proč k přesunu kostela nedošlo již v roce 1972, jak bylo původně plánováno, ale až v roce 1975.

Prof. Wünsch se počátkem roku 1969 pod dojmem sílícího obviňování a pomluv rozhodl obrátit se na vyšetřovatele Správy vyšetřování VB Praha mjr. Karla Mejzlíka se žádostí, aby prověřil jeho podezření, že „jsou činěna opatření, která mají zmařit plánovaný přesun historicky cenného kostela z 15. století v Mostě. (…) Jde o akci, na kterou byly vynaloženy značné finanční prostředky. Je nežádoucí, aby akce nebyla provedena, neb by tím byly způsobeny značné finanční škody. Navíc by utrpěla dobrá pověst ČSR, neboť o plánovaném přesunu jsou informovány zahraniční odborné kruhy a česká veřejnost.“ Tím bylo zahájeno vyšetřování, jehož hmotným svědectvím je vyšetřovací spis Správy vyšetřování VB Praha ČVS: VV-660/20-69, který je uložen v Archivu bezpečnostních složek v Kanicích ve fondu Ministerstvo vnitra ČSR (přír. č. 1550/86, bal. 9). Tento vyšetřovací spis dává unikátní možnost podrobně nahlédnout do zákulisí dění v Transfeře a vývoje celé první fáze příprav akce přesunu mosteckého kostela.

Mjr. Mejzlík posléze vyšetřování uzavřel s tím, že v daném případě nelze zahájit trestní stíhání, ale odmítl obvinění Wünschových kritiků jako zástupná a rozporná. Vyjádřil své obavy z ohrožení přesunu a důrazně doporučil orgánům komise lidové kontroly důkladnou revizi jednání všech institucí, které se na přípravě a realizaci přesunu kostela podílejí. V listopadu 1970 pak ve vyjádření pro Kontrolně revizní komisi ÚV KSČ mjr. Mejzlík sám zkritizoval způsob práce nového vedení Transfery jako nehospodárný a jeho jednání a kritiku prof. Wünsche jako účelově zaměřenou. V té době však již byl prof. Wünsch pro své kritiky ovládající Transferu bezpečně „mimo hru“.