Pád pozorovatelny

Využívání pozorovatelen bylo jedním z důležitých prvků vojskového střežení státní hranice, jehož systém byl uplatněn v letech 1951-1989 na československé hranici s Rakouskem a Německem. Původně se jednalo o dřevěnou konstrukci nesoucí na svém vrcholu plošinu s přístřeškem pro hlídku, v pozdějších letech byly na hranici umisťovány pozorovatelny kovové. Pozorovatelny umožňovaly hlídkám Pohraniční stráže kontrolu rozsáhlých území z výšky, což jim dávalo výhodu dřívějšího spatření osob pokoušejících se o nedovolený přechod státních hranic, v terminologii Pohraniční stráže tzv. „narušitelů“.

Veřejnosti jsou známy případy obětí systému střežení státních hranic Československa, zatímco oběti z řad příslušníků Pohraniční stráže zůstávají většinou neznámé. Dříve vyzdvihované případy zranění či dokonce úmrtí pohraničníků v ozbrojených střetech na hranicích byly velmi vzácné. Dochované fondy pohraničních útvarů obsahují nepoměrně více svědectví o případech, kdy příčinou ohrožení zdraví či života příslušníků Pohraniční stráže byl vlastní výkon služby. Velmi často byly tyto případy ve spojení s tzv. ženijnětechnickými opatřeními rozmístěnými podél státních hranic, ať už se jednalo o drátěný zátaras, miny nebo věžové pozorovatelny, jak ukazuje následující případ, který se odehrál 28. května 1958 u 17. roty Dyjákovice 4. brigády Pohraniční stráže Znojmo.

Ženijní jednotka pod velením rotného z povolání Zdeňka Kazimíra měla za úkol přemístění pozorovatelny na vhodnější místo. Dne 27. května 1958 začali s rozebíráním konstrukce původní pozorovatelny, které následujícího dne dokončili a materiál přesunuli na nově určené místo. Zde vztyčili dvě protilehlé stěny konstrukce a pomocí rámů a zavětrování je spojovali k sobě. Osm příslušníků ženijní jednotky pracovalo ve výšce sestavované pozorovatelny a další ji vyrovnávali pomocí lan. Kolem půl dvanácté byl slabý vítr od jihozápadu vystřídán náhlým silným poryvem větru od jihovýchodu, čímž došlo k vychýlení konstrukce pozorovatelny na západní stranu a uvolnění kotevních lan. Nápor větru spolu s vahou ženistů na konstrukci způsobil prasknutí obou západních stojin a nevyhnutelný pád celé konstrukce.

Těsně před dopadem pozorovatelny na zem z ní seskočili čtyři ženisté. Bohužel další čtyři, kteří pracovali v nejvyšších patrech a byli řádně jištěni proti pádu přivázáním ke konstrukci, byli strženi spolu s ní. Ihned poté byli zranění naloženi na nákladní automobil a dopraveni k útvaru a z blízkého telefonního pojítka byl vyžádán lékař a neodkladný transport do znojemské nemocnice. Dva ženisté byli, vzhledem ke svým těžkým zraněním, převezeni do Vojenské nemocnice v Brně, kde ve večerních hodinách jeden z nich, svobodník Müller, podlehl zlomenině páteře.

Při následném vyšetřování se všichni vyslechnutí příslušníci shodli, že konstrukci pozorovatelny měli řádně zajištěnu kotevními lany a dodržovali běžné pracovní postupy. Před pádem však zaznamenali náhlé zesílení větru, kterému připisovali pád konstrukce.

Znalecký posudek ženijního náčelníka Hlavní správy Pohraniční stráže následně přiznal, že příčinou pádu byl opravdu náhlý poryv větru, avšak také shledal, že kotvení celé konstrukce nebylo dostatečné, což připisuje snížené bdělosti ženistů, kteří již postavili 30 pozorovatelen bez jediné závady. Uvádí, že mělo být použito více kotevních lan a kotevní kolíky měly být podle pokynů ke stavbě zatlučeny o 10-20 cm hlouběji. Sice uznává, že by pravděpodobně i tak k pádu konstrukce došlo, ale uvázaní ženisté by měli více času na možnou reakci. Dalším faktorem negativně ovlivňujícím stavbu pozorovatelny byla blízkost drátěného zátarasu zmenšující pracovní prostor. Pro správné ukotvení by bylo nutno umístit kotevní kolíky na druhé straně zátarasu, kam bylo možné se dostat pouze podchodem vzdáleným asi 100 m od místa stavby, popř. zátaras rovnou prostříhat, což velmi znesnadňovalo operativní řešení nastalé situace.

Uvedený případ detailně ukazuje způsob konstrukce pozorovatelny, postup stavby i bezpečnostní opatření použitá v jejím průběhu. Zvláště cenný je pak znalecký posudek ženijního náčelníka Hlavní správy Pohraniční stráže, který odhaluje detaily ochrany kůlů proti tlení opálením či dobu životnosti pozorovatelny. Dále se díky tomuto případu dozvídáme, že umístění pozorovatelen bylo měněno na základě vyhodnocení dřívějších případů pokusů o přechod hranice, či dokonce to, že některé pozorovatelny měly ženská jména.

Archiválie k uvedenému případu se nachází v archivně nezpracovaných fondech 4. brigády Pohraniční stráže Znojmo, karton 23 a Hlavní správy Pohraniční stráže a ochrany státních hranic, karton 181, které jsou uloženy v depozitářích Oddělení archivních fondů MV ČSR, StB a vojsk MV v Brně – Kanicích.