Dva osudy prošlé ohněm

Soudní spisy ze sbírky bývalého Studijního ústavu MV číslo 141: Německé soudy v říši prošly od svého vzniku dlouhou cestou. Dnes patří k jedněm z nejžádanějších archiválií Archivu bezpečnostních složek. Zachycují tragické osudy jednotlivců, kteří byli v letech 1938–1945 souzeni v Německu nejen za kriminální trestné činy, ale hlavně za činnost proti nacistické třetí říši. V politických procesech zaplatili většinou cenu nejvyšší.

Při postupu spojenců Německem zůstala část těchto spisů zachována. V letech 1956 a 1957 byly předány do Československa z Německé demokratické republiky. Záhy proběhlo jejich základní roztřídění a zpracování. Na některých ze spisů jsou patrná poškození vlhkem a sutí. Některým se nevyhnul ani oheň.

To je případ dvou z nich. Stav signatury 141-173-10, uložené v pevných deskách, byl zjištěn v květnu 2020. Poškození ohněm byla tak rozsáhlá, že s ní nebylo možné manipulovat, neboť papír byl křehký a leckdy slepený horkem. Byla odeslána na restaurátorské pracoviště Archivu, kde prošla kompletní opravou a zakonzervováním. Papír byl natolik zpevněn, že bylo možné revidovat pořadí listů a připravit archiválii k digitalizaci. Spis se týkal Karla Vitoula, posledním zaměstnáním číšníka, který byl dne 19. srpna 1942 odsouzen Zvláštním soudem v Drážďanech k trestu smrti. Byl členem organizované skupiny, která měla v období října až prosince 1941 odcizit velké množství kufrů z dálkových vlaků a vlakových nádraží v Německu. Soud zmínil, že zneužil doby válečného stavu, omezení a zatemnění železniční dopravy pro své obohacení. Popraven byl 22. září 1942.

Jelikož se často jednalo o fragmenty, bylo nutné listy uspořádat dle obsahu a způsobu členění běžného u obdobných spisů.

Jako pomůcku pro stanovení posloupnosti jednotlivých listů chtěl archivář použít náhodně vybranou nejbližší digitalizovanou signaturu 141-170-12. Shodou okolností však šlo také o archiválii vážně poškozenou ohněm. Jako vzor k řazení proto nemohla být použita.

Při revizi pořadí stran spisu uloženého pod signaturou 141-173-10 bylo v závěru zjištěno několik dokumentů, desky spisu a několik listů, včetně dalších dvou odlišných policejních fotografií. Tvarem ohoření se však neshodovaly s předcházejícím obsahem. Spisové značky fragmentů listin i fotografie jako by patřily k jinému případu. Archivář se ze zvědavosti vrátil k již digitalizované signatuře 141-170-12 a všiml si, že tvarem ohoření se nápadně podobá listům z konce signatury 141-173-10.

Pod signaturou 141-170-12 byly v pevných deskách uloženy ohořelé listy a fragmenty soudního spisu k tesaři Janu Vyhnánkovi. Stav archiválie byl odhalen v roce 2019 a její kompletní oprava a zakonzervování byly dokončeny na počátku roku 2020. Jan Vyhnánek pracoval v Lipsku, kde byl nejprve v březnu 1942 odsouzen k 10 letům vězení za loupež. V červnu 1942 byl jeho případ znovu otevřen. Byla uvedena nová fakta k jeho trestné činnosti a rozsudek změněn na trest smrti. Poprava se uskutečnila 10. září 1942.

Shodou okolností se tak podařilo po více než 60 letech od prvního zpracování sbírky dochované části spisů rekonstruovat a vrátit nesprávně uložené listy a fotografie tam, kam patřily. Popravený Jan Vyhnánek získal ve spisu svou tvář. Ohněm vážně poškozená rozpadající se dokumentace k oběma tragickým případům byla navíc restaurátorkami Archivu zakonzervována a může být ve svém současném stavu zachována pro budoucí generace.