Žili mezi námi

„Krycí doklady“ a falešné identity si většina z nás spojuje s profesionálními špiony, kteří se v běžném životě pohybují všude možně, ale pravděpodobně nepracují celý život jako strojní zámečník v národním podniku Tatra Studénky. Andělín Kvapil ovšem ano, a přesto mu byly pečlivě připraveny kvalitní krycí doklady, včetně francouzské CNI (Carte d´identité), obdoby našeho občanského průkazu. Pro vysvětlení této anomálie, která ovšem úplnou anomálií nebyla, se musíme vrátit do padesátých let dvacátého století.

Stejně jako jiné armády měla i poúnorová Československá lidová armáda (ČSLA) svou vojenskou zpravodajskou službu, konkrétně od roku 1951 pojmenovanou Zpravodajská správa Generálního štábu (ZSGŠ).   Jedním z primárních úkolů této služby byla příprava na vojenský střet mezi armádami Varšavské smlouvy a NATO. A zde měl plnit svou roli i Andělín Kvapil, získaný k tajné spolupráci pro tzv. operačně agenturní průzkum v rámci agenturních skupin/ agenturně průzkumných skupin (AGSk/APzS).

Na podzim roku 1958 byl sedmadvacetiletý Kvapil, ženatý, otec jednoho dítěte, původně smíšené česko-německé národnosti, vybrán jako vhodný kandidát pro činnost tzv. pátrače v rámci průzkumné skupiny. Podepsal slib mlčenlivosti a byl zařazen do výcviku v rámci 4. skupiny 1. oddělení (tedy oddělení operačního průzkumu). Strojní zámečník, s výbornou znalostí německého jazyka, se začal připravovat na tajné vzdušné vysazení v době válečného ohrožení v NSR, v rámci šestičlenné skupiny s krycím názvem „Polovník“, později „Praděd“. V civilu a s falešnými cizími doklady měla skupina sledovat pohyb nepřátelských vojsk a přes vlastního radistu informovat o zjištěných zbraňových systémech, jejich počtech atp. Kvapil, pro kterého byl připraven falešný průkaz na jméno Poulain, měl ve skupině jako „pátrač“ provádět vizuální průzkum, včetně pohybu v městské zástavbě. Pro tento účel byl cvičen v šifrování, rádiovém spojení krátkého dosahu, orientaci v terénu, zakládání mrtvých schránek a pochopitelně v rozeznávání západní vojenské techniky. Krom teoretických základů prošel i praktickou částí, kdy sledoval cvičně vojenské i jiné objekty a konal noční dálkové pochody.

Jakkoliv se čtenáři může zdát Kvapilova úloha v moderní válce skoro absurdní, během více než patnácti let spolupráce absolvoval, vybaven falešným občanským průkazem na jméno Klapal, téměř patnáct školení a cvičení, z nichž několik trvalo celý měsíc, prošel parašutistickým výcvikem, včetně pěti seskoků, ve své skupině aktivně plnil úlohu pátrače při velkých vojenských cvičeních včetně známého cvičení Varšavské smlouvy Vltava v roce 1966. Pro stáří a zhoršený zdravotní stav byla spolupráce v roce 1975 ukončena, odměnou za roky služby byly hodinky značky Prim.

Kvapilova úloha v rámci přípravy na válečný konflikt vyvolává více otázek. Je třeba uvést, že nešlo vůbec o jakousi marginálii, podle dochovaných údajů z roku 1980 měla jen bývalá Kvapilova 4. skupina dvacet oddílů po šesti lidech, tedy sto dvacet cvičených „záškodníků“ vesměs s výsadkovým výcvikem. Byli si tito civilní dobrovolníci vědomi rizik role, kterou se zavázali plnit? Ať už šlo o působení v zahraničí pod falešnou identitou nebo o poněkud ošidné vysazení do cesty rozhodného úderu vojsk Varšavské smlouvy, který počítal s radikálním použitím jaderných zbraní?

Zdroj: Fond Zpravodajská správa generálního štábu Československé lidové armády – svazky (ZSGŠ – svazky), arch. č. OS-11408 ZSGŠ