Zhrzený exprezident

„Vážení spoluobčané, soudruzi, přátelé, vstupujeme do roku, v němž nás čeká mnoho práce a také významné politické události. Bude to rok, jehož výsledky bezesporu ovlivní celý další vývoj republiky. /…/ Přispějme k prohloubení přátelství a spojenectví se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi, pomáhejme svou činností k rozvoji pokrokových snah všeho lidstva. /…/ Přejme si všichni společně, abychom za rok žili radostněji a spokojeněji. Přejme si, aby naše republika vzkvétala ku prospěchu nás všech a my žili v míru.“ 

Tato slova, která působí z dnešního hlediska více než paradoxně, pronesl prezident Antonín Novotný v novoročním projevu roku 1968. Hned o čtyři dny později došlo na zasedání ÚV KSČ k události, která opravdu „ovlivnila celý další vývoj republiky.“ Novotného odvolání z funkce prvního tajemníka a jeho nahrazení Alexandrem Dubčekem bývá považováno za počátek reformního procesu v československé společnosti, tzv. pražského jara. Novotného politický pád pokračoval 22. března, kdy byl donucen abdikovat z funkce prezidenta republiky, a nakonec mu v květnu stejného roku bylo pozastaveno i samotné členství v komunistické straně.

Na začátku normalizace se sice Novotný členem KSČ opět stal, ale návrat do vrcholných pozic se nekonal a výhody spojené s postavením bývalého prezidenta byly nadále omezovány. Jak vyplývá z archiválie uložené ve fondu Sekretariát ministra vnitra, třetí díl (A 2/3) pod i. j. 2443, byla Novotnému v listopadu 1969 zrušena osobní ochrana příslušníky ministerstva vnitra a odebrána možnost používání služebního automobilu, proti čemuž se důrazně (a částečně úspěšně) ohradil.