Vyznamenán proti své vůli

Jedním z charakteristických rysů poválečného období byla snaha bezpečnostních sborů vypátrat a po zásluze potrestat jakékoli pomahače a spolupracovníky protektorátního režimu. Mnohé z těchto osob byly za svoji činnost ve prospěch Protektorátu vyznamenány tzv. svatováclavskou orlicí (celý název tohoto vyznamenání zněl Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava). Na tomto vyznamenání se nacházela černá plamenná orlice v bílém poli, odkazující na svatováclavskou tradici. Vyznamenání bylo udíleno v několika stupních, a to zejména ke konci války.

Dne 8. května roku 1947 se na Zaměstnaneckou radu Oblastní úřadovny StB v Brně obrátil kriminální asistent František Měcháček, jeden z držitelů tohoto vyznamenání. Měcháček žádal o prošetření okolností, které vedly k tomu, že toto vyznamenání obdržel. Dle jeho slov byl již po osvobození od uvedeného vyznamenání „očištěn“, ale vzhledem k tomu, že se předmětné materiály v jeho spisu nedochovaly, rozhodl se požádat o nové prošetření svého případu.

Od roku 1937 působil František Měcháček jako kancelářský pomocník u Policejního ředitelství v Brně a na základě vlastní žádosti byl v roce 1942 přidělen na Oddělení pro stíhání uprchlíků z práce.

Z Měcháčkovy výpovědi vyplývá, že mu dne 22. prosince 1944 bylo nařízeno, aby se následujícího dne pěkně oblékl a hlásil u Zemského úřadu v Brně. Na dotaz, co se bude dít, mu bylo odpovězeno, že se to dozví zítra. Následujícího dne dorazil na úřad a až z proslovu zemského úředníka se dozvěděl, že bude vyznamenán. Vyznamenání mu bylo na místě uděleno. Měcháček byl touto „poctou“ ohromen.

Měcháčkův tehdejší nadřízený ve své výpovědi uvádí, že byl vyzván, aby ze svého oddělení vybral někoho, komu bude udělena svatováclavská orlice. K tomu dále dodává, že: „žádný ze zaměstnanců mně přidělených nepracoval v zájmu Třetí říše tak, že bych skutečně měl zájem jej udělením orlice poškoditi, rozhodl jsem se, že vyberu tři zaměstnance ze svého oddělení, o nichž bylo nejvíce známo, že sabotují práci a u nichž jsem dospěl k přesvědčení, že udělení orlice jim v ČSR nemůže být dáváno k tíži pro jejich charakterovou neochvějnost po stránce národnostní a jejich negativní postoj k práci ve prospěch býv. Třetí říše.“

Do této trojice se dostal společně s Františkem Habermannem a Janem Vavrouškem i František Měcháček. Vzhledem k tomu, že o Habermannovi bylo známo, že je komunista, a Vavroušek neměl dobrou pověst, bylo rozhodnuto, že na vyznamenání bude navržen právě Měcháček. O něm se navíc vědělo, že se snažil uváděním nepravdivých informací chránit osoby před nucenými pracemi v Německu, také že opatřoval osobní doklady pro osoby skrývající se před Gestapem, a kromě toho upozorňoval rovněž na akce protektorátní policie a Kripa, které byly zaměřeny na zatýkání českých občanů. K Měcháčkově vyznamenání přispělo také to, že byl svobodný.

I navzdory tomu, že komise, která Měcháčkův případ prošetřovala, dospěla k závěru, že v žádném případě kolaborant nebyl a že mu vyznamenání bylo uděleno z pouhé nutnosti, provázely Měcháčka komplikace i v pozdějších letech.

Poté, co v roce 1950 opustil složky SNB, ucházel se o pozici bezpečnostního referenta v brněnské Zbrojovce. Tam nastoupil 1. června roku 1950, ale jeho jmenování narazilo na odpor některých vedoucích funkcionářů závodu a Měcháček byl z pozice o měsíc později odvolán.

Jak tento případ dokazuje, ne všichni vyznamenaní byli skutečnými kolaboranty. Zejména na nižších úrovních se tato vyznamenání často udílela na „příděl“ a své nositele poznamenávala na dlouhá léta.

ABS, fond Personální spisy příslušníků MV, personální spis evid. č. 2025/14, František Měcháček.

Blíže k vyznamenání zde.