Veřejnobezpečnostní ZOO

Nosorožec, Šakal nebo Žirafa? Ne, toto není pozvánka do zoologické zahrady. V roce 1984 dostalo oddělení vědeckotechnického rozvoje Federální správy Veřejné bezpečnosti za úkol vytvořit nová vozidla, určená pro zákrok proti pachatelům závažné trestné činnosti, proti hromadným společenským vystoupením a demonstracím. Cílem vývoje bylo zavést do výkonu služby SNB speciální pancéřovaná vozidla, která umožní posádkovým a pohotovostním jednotkám VB rychlý, soustředěný a účinný zásah a zároveň poskytnou maximální ochranu příslušníkům zásahových jednotek.

Vědeckotechnické oddělení FS VB dostalo podnět k založení úkolu PARDÁL, jehož závěrem mělo být vytvoření univerzálního zásahového vozu SNB (kódové označení NOSOROŽEC) a velitelsko-štábního vozidla SNB (kódové označení ŠAKAL). Nejprve dílčím a poté dalším hlavním úkolem mělo být i vytvoření pancéřové víceúčelové vysokozdvižné plošiny SNB (kódové označení ŽIRAFA).

Zásahové vozidlo NOSOROŽEC se připravovalo pro zabezpečení přepravy 24 příslušníků s plnou výzbrojí a výstrojí na místo zásahu. Zároveň mělo poskytovat dostatečnou ochranu zasahujících jednotek i proti střelbě z ručních zbraní. NOSOROŽEČ by koncipován jako vozidlo do jakéhokoliv terénu a zástavby.

Velitelsko-štábní vozidlo ŠAKAL mělo být vybaveno nejmodernější technikou a zabezpečením velitelské a štábní činnosti. Jeho úkolem bylo vytvářet optimální podmínky pro velitele, jehož jednotky prováděly zákrok proti pachateli, skupině osob nebo demonstrantům.

Pancéřová plošina ŽIRAFA byla koncipována s dostatečným prostorem pro pozorování celého místa zákroku, disponovala chráněným prostorem pro odstřelovače a možností dopravy zásahové jednotky do vyšších poschodí budov nebo letadla. Plošina měla být vybavena novým výkonným vodním dělem KALMAR. Kvůli ekonomické nákladnosti celého úkolu PARDÁL se později přistoupilo k nahrazení vodního děla KALMAR, vodním dělem Hydromil II. vyráběným v Polsku (PLR). Pokračování samostatného vývoje vodního děla KALMAR bylo naplánováno až na období po roce 1990.

Technickou část ŠAKALA a NOSOROŽCE měl provádět n. p. Konštrukta Trenčín, avšak do roku 1986 se nepodařilo dokončit přípravné práce, ačkoliv se jednalo o úkol zařazený do zvláštní části státního vědeckotechnického rozvoje. Problémy byly s dodávkami podvozků T–815, na kterých měla být vozidla postavena. Zároveň se veškeré práce v rámci akce PARDÁL po celou dobu potýkaly nejen s velkým množstvím technických problémů, ale potíže byly i na straně financování. Plánovalo se, že vozidel ŠAKAL bude vyrobeno pouze několik kusů pro celou ČSSR, zatímco NOSOROŽEC měl postupně nahradit zastaralá vozidla OT 64, kterých bylo v roce 1986 v rámci Ministerstva vnitra ČSR 39 ks a v rámci MV SSR 28 ks.

Vývoj vozidel byl dokončen v roce 1988. Až do roku 1990 měly probíhat různé zátěžové testy a zkoušky, pro jejichž účely bylo vyrobeno pouze několik prototypů. Pokud by všechny zkoušky dopadly dobře, měla být sériová výroba zásahového vozidla NOSOROŽEC a vysokozdvižné plošiny zahájena v roce 1993 a vozidla ŠAKAL v roce 1994.