Transporty smrti

V dubnu roku 1974 zahájila Správa vyšetřování StB pro ČSR šetření pro trestný čin vraždy podle § 219 tehdejšího trestního zákona. Spis obdržel registrační číslo ČVS-VS-6/110-74. Důvodem založení spisu bylo další šetření ve věci tragických událostí z dubna roku 1945, kdy se na území severních a západních Čech ocitli lidé z transportů smrti v bezvýchodné situaci. Téměř všichni byli zcela vysílení, bez přístupu k potravinám a čerstvé vodě, týráni krutým ozbrojeným doprovodem.

Ve vyšetřovacím spise se nacházejí kopie hlášení z roku 1945, které poukazují na četné pochody a transporty smrti. Z městečka Lubenec, jež se nachází na hlavní silnici mezi Prahou a Karlovými Vary, bylo hlášeno, že ve druhé polovině dubna zde procházely skupiny zubožených vězenkyň, vězňů či válečných zajatců téměř každý den. Vyšetřovací spis se soustředí na dva konkrétní transporty smrti. První s vězni koncentračního tábora Buchenwald a pracovního trestního tábora Ossendorf směřoval po železnici z oblasti Halle přes severní Čechy zřejmě do Bavorska, druhý s vězni z pobočných táborů koncentračního tábora Flossenbürg, které se nacházely v Johanngeorgenstadtu v Krušných horách a v saském Cvikově, měl směřovat do Terezína. Strádání vysílených lidí prvního transportu spolu s krutostí ozbrojeného doprovodu vyústilo v úmrtí více než 300 osob ve stanici Bohosudov. Nakonec jeho cesta skončila na nádraží v  městečku Žihle, neboť železniční uzel v Plzni byl v té době vyřazen bombardováním. Vězni z Johanngeorgenstadtu zřejmě museli část cesty jít pěšky a v oblasti Žihelska měli být nahnáni do vagonů, přičemž v té době bylo samo žihelské nádraží zcela přeplněno. Vlak odjel patrně ze stanice Blatno u Jesenice směrem na Podbořansko. Jen v obcích Žihle a Kaštice bylo později identifikováno přes 500 obětí.

Po konci války byla ustavena zvláštní komise, která se snažila identifikovat oběti z hromadných hrobů pochodů a transportů smrti. Kopie původních údajů zjištěných komisí o obětech byly přidány do vyšetřovacího spisu. U některých obětí komise zjistila národnost a vězeňské číslo z koncentračního tábora, jména však – až na dvě či tři výjimky – chybí. Byli to lidé, pocházející ze střední, jižní, východní i západní Evropy. Není však patrné, zda se v pozdější době podařilo ztotožnit více osob, jež transporty smrti nepřežily. Pokud ne, mnoho rodinných příslušníků dodnes nebude vědět, že jejich příbuzní zemřeli právě v těchto transportech smrti.

V 70. letech bylo vyslechnuto několik dosud žijících účastníků obou transportů a také několik pamětníků, kteří transporty smrti viděli. Nepodařilo se však zjistit další pachatele z ozbrojeného doprovodu obou transportů. Trestní stíhání bylo v březnu 1975 přerušeno a vyšetřovací spis byl pod archivním číslem V-18044 MV uložen do tehdejšího operativního archivu MV.

Vyšetřovací spis arch. č. V-18044 MV není ve sbírce Archivu bezpečnostních složek Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy jediným, který se týká transportů smrti. Pod arch. č. V-18024 MV je uložen vyšetřovací spis označený jako „Transport smrti 1945 – z tábora Osvětim“. Povaha archivních dokumentů odpovídá drastické skutečnosti válečného konfliktu.