Socialistický Mnichov

Dne 16. října 1968 podepsali předseda československé vlády Oldřich Černík a předseda Rady ministrů SSSR Alexej Kosygin dohodu mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky. Smlouvu již o dva dny později bez dlouhého projednávání ratifikovalo Národní shromáždění.

Proti uzavření této smlouvy se očekávaly protesty obyvatelstva, a tak se Ministerstvo vnitra rozhodlo mapovat veřejné mínění, o čemž svědčí archiválie uložená ve fondu Sekretariát státního tajemníka MV ČSSR plk. JUDr. Jána Majera (A 10) pod i. j. 31.

Dne 22. října bylo náčelníkům krajských správ Sboru národní bezpečnosti nařízeno předkládat denně situační zprávy o ohlasech na podepsání smlouvy o dočasném rozmístění vojsk. Možná však samotní příslušníci SNB byli překvapeni povětšinou klidnými postoji občanů: „Zasílané poznatky svědčí o tom, že zájem veřejnosti o smlouvu klesá a ohlasy v podstatě jsou obsahově totožné. Dne 29. 10. 1968 nebyly většinou krajských správ předloženy žádné poznatky.“ Plk. Jan Majer tak nařízení o zasílání zpráv ke dni 30. října zrušil. Protesty obyvatel proti podpisu smlouvy tedy utichly velmi brzy, nepočítáme-li různá shromáždění k padesátému výročí vzniku republiky, konala se jediná protestní demonstrace proti této smlouvě v Bratislavě a to ve dnech 16. – 17. října za účasti asi 400 povětšinou mladých lidí.

Ve zprávách se objevují nejčastěji informace o výskytu letáků a rezolucí či o nápisech na veřejných prostranstvích (např. „socialistický Mnichov“; „1938=Mnichov 1968=Moskva“; „Stydíme se za zbabělost našich poslanců“ či protisovětské nápisy doprovázené malůvkou hákového kříže). Občané byli nejčastěji znepokojeni nejasnostmi ohledně délky pobytu a počtu vojáků, projevovali strach z ohrožení suverenity státu a především starší obyvatelstvo se obávalo zdražování.