Šílený párkař

Záhy po únorovém převratu v roce 1948 probíhala mnohá sledování Státní bezpečností i směrem k státním složkám. Cílem bylo zjistit, kdo bude novému režimu loajální a kdo naopak plánuje emigraci či jinou protirežimní činnost. Ovšem podle toho, jak vypadalo sledování důstojníků armády příslušníky Státní bezpečnosti v roce 1950, je zřejmé, že StB se měla stále co učit. To ilustruje i výpověď někdejšího příslušníka StB Antonína Prchala.

Sledování přibližně čtyřiceti vyšších důstojníků armády si vyžádal tehdejší ministr národní obrany Alexej Čepička. Na akci se podílela civilní i vojenská kontrarozvědka StB. Přesto se sledovači potýkali s velkým nedostatkem personálu, který by efektivně pokryl sledování všech důstojníků. Proto museli být někteří příslušníci v akci celý den bez střídání a bez možnosti obstarat si jídlo. Z tohoto důvodu byl velitel Vojtěch Kozel pověřen úkolem rozvážet pracovníkům teplé párky.

Kozel měl svým vozem jen na chvilku zastavit u sledovačů, uzeniny rychle předat a odjet. Jenže už několik dní od zahájení rozvozu svačiny se začalo po Praze vyprávět, že po městě jezdí taxíkem šílený párkař, který zdarma a beze slova rozdává náhodným lidem párky. Kozel měl totiž problém se zrakem a příslušníci byli často maskováni jako milenecké dvojice. „Párkař“ tak několikrát zpříjemnil den opravdovým párům, které se zrovna nacházely v blízkosti sledování. To byl nejspíš jeden z důvodů, proč někteří důstojníci brzy odhalili, že jsou sledováni.

Pokud vás zajímá, jak toto nezdařilé sledování dopadlo, můžete si o celé akci přečíst ve vyšetřovacím spise arch. č. ZV-124 MV ze sbírky Zvláštní vyšetřovací spisy (ZV), která je rovněž dostupný online v aplikaci eBadatelna.

Zdroj: ABS, sbírka Zvláštní vyšetřovací spisy (ZV), arch. č. ZV-124 MV.