Povolení k sňatku

Následující případ žádosti o povolení k sňatku strážníka Františka Panta z roku 1938 ilustruje, jak nesnadné bylo pro prvorepublikového policejního strážníka nebo četníka vstoupit do svazku manželského.

Podle platných předpisů se směli příslušníci bezpečnostních složek oženit jen se souhlasem nadřízených orgánů a nárok na povolení k sňatku byl podmíněn splněním minimální délky služby a věku. (Např. u četnictva to představovalo odsloužení čtyř let služby nebo dosažení věku 30 let). Strážník Pant zřejmě nesplňoval ani jednu ze stanovených podmínek. Avšak podle ustanovení § 25 nařízení 295/1922 Sb. k provedení zákona 230/1922 Sb. z. a n. žádost o povolení sňatku podal. V některých případech sice mohla být povolena výjimka, v otázce jejího udělení však bylo nanejvýš „žádoucí, aby v šetření byly uvedeny všechny okolnosti a zvláštního zřetele hodné důvody nutné pro řádné posouzení a rozhodnutí o žádosti“. Žadatel Pant svůj záměr oženit se v podávané žádosti ospravedlňoval následovně: “Od času co se stravuji v hostincích trpím žaludečními potížemi a proto ošetřující lékař (…) doporučuje mi domácí stravování. Uzavřením sňatku bylo by mi domácí stravování umožněno a taktéž bych si své hmotné poměry zlepšil, ježto má snoubenka je majetná“. 

Kromě samotné a řádně zdůvodněné žádosti však schvalovací procedura vyžadovala další obsáhlou dokumentaci. Ke kolkované žádosti tak sňatku chtivý strážník doložil celkem 6 příloh, v čele s „Potvrzením lékařským“, ve kterém policejní lékař skutečně doporučuje „by dotyčný se oženil a tak mohl se doma stravovati, jinak by vážně onemocněl žaludeční chorobou“.

Dalšími podmínkami k vyhovění žádosti byly bezúhonnost a vyhovující majetkové poměry nevěsty a její rodiny. Majetnost snoubenky je strážníkem vyzdvihnuta už v jeho žádosti, avšak i tato skutečnost musela být pečlivě ověřena. Podkladem pro zahájení „vyšetření zachovalosti a spolehlivosti snoubenky“ se přitom stal další k žádosti doložený dokument – „Rodopis nevěsty“ – shromažďující osobní údaje členů její rodiny. Na základě zde poskytnutých informací tak příslušná četnická stanice mohla započít „důvěrné vyšetření, je-li jmenovaná mravně zachovalá a státně-politicky spolehlivá a těší-li se její rodiče a sourozenci dobré pověsti“. Pochopitelně bylo současně vybízeno, aby byly také „vyšetřeny její majetkové poměry, zda obdrží výbavu a věno, v jaké asi výši, zda rodiče jsou s to dceru ještě po uzavření sňatku hmotně podporovati, neboť uzavřením sňatku nesmí nastati zhoršení životních a finančních poměrů žadatele“.

Důkladným prověřením hmotných i nehmotných poměrů snoubenky strážníka Panta se posléze došlo k závěru, že „jest mravně zachovalá, státně i politicky spolehlivá, ona, její rodiče, jakož i sourozenci požívají bezvadnou pověst.“ Taktéž majetkové uspořádání se prokázalo být uspokojivé, neboť nevěsta „obdrží v případě sňatku od svých rodičů úplnou výbavu včetně bytového zařízení a prozatimně 20 000 Kč věna (…)“, přičemž jsou její rodiče „s to svou dceru ještě po uzavření sňatku hmotně podporovati“.

A tak strážníkovy stravovací potíže spolu se zjištěnou mravní „zachovalostí“ nevěsty a příslibem finanční podpory od jejích rodičů vedly po dvouměsíčním vyšetřování k tomu, že bylo Františku Pantovi povolení k sňatku nakonec uděleno.

Poznámka autora: V citovaném textu byl ponechán původní pravopis.

Prameny a literatura:

  • Archiv bezpečnostních složek (ABS), fond Personální spisy příslušníků MV, personální spis evid. č. 2589/12, František Pant.
  • GALAŠ, Radek: Československé četnictvo 1918–1929. Praha 2019, s. 226–230.
  • KOLÁŘ, Ondřej – KOLÁŘOVÁ, Ivana: Manželský život příslušníků československého četnictva. In: Historica Olomucensia, vol. 59, 2020, s. 139–154.