„Sám voják v poli neviditelné fronty.“

Pokus Státní bezpečnosti o popularizaci osoby Alfréda Frenzela

Odpoledne 23. července 1968 se ve Velké síni strašnického krematoria v Praze uskutečnil pohřeb, o jehož publicitu eminentně stálo československé ministerstvo vnitra. Ve víru tehdejších událostí pražského jara, v atmosféře hrozícího sovětského vojenského zásahu, se mu domácí média však prakticky nevěnovala. O to většího ohlasu se mu dostalo v západoněmeckém tisku. Šlo totiž o pohřeb Alfréda Frenzela, prvního poslance spolkového sněmu odsouzeného za špionáž ve prospěch sovětského bloku.

Alfréd Frenzel (1899–1968) se narodil do chudých poměrů rodiny sklářských dělníků v pojizerském Josefově Dolu. Nejen, že zemřela drtivá většina jeho sourozenců, ale v raném dětství také zcela osiřel a vyrůstal v sirotčinci a poté v pěstounské rodině. Jeho dětství a mládí tak provázela nestabilita a chudoba a nepřekvapí proto, že se v dospělosti zapojil do veřejného života na levé straně politického spektra v řadách KSČ a DSAP (Deutsche Sozialdemokratische Arbeiterpartei). Jako sociální demokrat veřejně hájící demokratické Československo proti henleinovské Sudetoněmecké straně po Mnichovské dohodě musel před nacisty uprchnout do Velké Británie. Zde vstoupil do řad československé armády, kde zažil ústup z Francie i podstatně světlejší momenty jako příslušník RAF, byť se jako kuchař nezapojil do bojových akcí.

Po válce prožil kocovinu demokratických sudetských Němců, kteří nakonec vyhodnotili svou budoucnost v poválečném Československu za neperspektivní a opustili svou vlast. Ve Spolkové republice Německo se zapojil do integrace uprchlíků a vyhnanců a věnoval se tématu odškodnění obětí nacismu. Přes počáteční potíže stoupal na politickém žebříčku sociálně demokratické strany a přes bavorský zemský poslanecký mandát se dostal až do německého spolkového sněmu. V této vrcholné fázi kariéry se však nechal zverbovat rozvědkou československé Státní bezpečnosti.

Poslanec Frenzel, člen branného výboru, více než čtyři roky předával rozvědce své postřehy, analýzy, ale také utajované dokumenty, až byl nakonec v roce 1960 odhalen, zatčen a obviněn ze špionáže. V následujícím roce byl odsouzen k maximálnímu trestu 15 let vězení v procesu, který vzhledem k jeho obsáhlému přiznání trval necelý týden. Alfréd Frenzel si však celý trest neodpykal. V roce 1966, poté co se vzdal západoněmeckého státního občanství, byl po složitých jednáních vyměněn za prominentní vězně ze zemí sovětského bloku. Mohl tak strávit závěr svého života ve své staré vlasti, ovšem pod stálým dozorem Státní bezpečnosti, která se chystala jeho životní příběh propagandisticky využít. Zemřel v atmosféře liberalizujícího se Československa během lázeňského pobytu na Slovensku 18. července 1968.

Státní bezpečnost se v elektrizující atmosféře „pražského jara“ 1968 stávala stále častěji adresátem kritiky, a to nejen v rámci politických komunistických struktur, ale nově také ze strany veřejnosti a emancipující se novinářské obce. Za této situace se snažila křečovitě využít jakékoliv příležitosti k odvrácení pozornosti od všemožně skloňovaného „porušování socialistické zákonnosti“ a prezentovat také své úspěchy, které by ji mohly v očích veřejnosti alespoň trochu zachovat reputaci. Také proto vznikl na jaře 1968 plán na veřejnou prezentaci osoby Alfréda Frenzela.

Dobové dokumenty ukazují, jak se tato snaha minula se zájmem československé veřejnosti a jak těžce nesli příslušníci Státní bezpečnosti novou pozici v demokratizující se společnosti.

K osobě Alfréda Frenzela vedla rozvědka svazek reg. č. 40972, který je nově zpřístupněn registrovaným badatelům prostřednictvím aplikace eBadatelna. Komplexně Frenzelův případ představí publikace, připravovaná k vydání Ústavem pro studium totalitních režimů v příštím roce.