Most špionů

V úterý 11. února 1986 bylo na Glieneckém mostě nezvykle rušno. V toto mrazivé dopoledne vyčkávali za zátarasy na západoněmecké straně mostu novináři, na východoněmecké zase stáli policisté a vojáci. Obě skupiny čekaly na příjezd automobilů s hlavními aktéry této události – Karlem Köcherem a jeho manželkou Hanou. Glienecký most, spojující Berlín s Postupimí, získal v minulosti přezdívku „most špionů“. Díky svému umístění, na tehdejších hranicích Spolkové republiky Německo (SRN) a Německé demokratické republiky (NDR), se stal místem několika výměn agentů mezi Východem a Západem. Jedna z nich se odehrála 11. února 1986, kdy došlo k výměně jednoho z nejznámějších spolupracovníků československé rozvědky, Karla Köchera, za sovětského disidenta, Anatolija Šaranského.[1] Tuto událost dnes připomíná také kamerový záznam dochovaný v Köcherově agenturním svazku.

Cesta, která Köchera na tento most přivedla, začala o více než dvacet let dříve. Ke spolupráci s II. správou MV byl Köcher získán 31. ledna 1963 pod krycím jménem „Pedro“.[2] Ve spolupráci s I. správou MV byl vzhledem ke své odborné kvalifikaci a jazykovým znalostem vyslán společně s manželkou v září 1965 do Rakouska. Tam si měli podle instrukcí vytvořit podmínky pro následnou emigraci do Spojených států, k níž došlo již 3. prosince 1965. Úkolem agenta s novým krycím jménem Rino bylo postupně se v USA usadit a proniknout do prostředí amerického zpravodajského aparátu. Tento plán se mu podařilo splnit nad očekávání. Během následujících let získal americké občanství, doktorský titul na Columbia University a také práci pro CIA. Tam zpočátku pracoval jako překladatel v sovětské sekci, kde překládal a analyzoval odposlechy ze zastupitelských úřadů socialistických zemí v zahraničí. V červenci 1975 přestoupil na oddělení politického výzkumu, které sám hodnotil jako lépe odpovídající jeho kvalifikaci. Tajné dokumenty, s nimiž pracoval, zároveň předával ukryté například v krabičce od žvýkaček československé i sovětské rozvědce.

Spolupráce s ním byla ze strany československé rozvědky hodnocena jako problematická. Vyčítána mu byla nedisciplinovanost i kolísající kvalita informací. Potíže vyvrcholily v letech 1971 a 1976, kdy Köcher odmítl návrhy na návrat do Československa, což vedlo k dočasnému ukončení spolupráce. V roce 1982 se manželé Köcherovi ocitli v hledáčku FBI, která zahájila jejich sledování a v roce 1984 do jejich bytu nasadila odposlechové zařízení. K zatčení obou manželů došlo 27. listopadu 1984 v New Yorku. Okolnosti jejich odhalení zůstávají dodnes předmětem spekulací. Jednou z možných verzí je, že Köchera prozradil příslušník rozvědky Jan Fila, který s ním obnovil spolupráci v roce 1982. Sovětská strana naopak viděla možného viníka v bývalém důstojníkovi KGB Olegu Kaluginovi.

Zatčení manželů Köcherových se záhy stalo součástí diplomatických jednání mezi oběma bloky studené války a vyústilo ve výměnu zadržených osob, k níž došlo 11. února 1986 na Glieneckém mostě. Kamerový záznam z této výměny se dochoval v rámci svazku reg. č. 44503 I.S.

Zdroje:

Archiv bezpečnostních složek, sbírka Svazky tajných spolupracovníků (TS), arch. č. TS-816105 MV.

ABS, fond Hlavní správa rozvědky SNB – svazky (I. S – svazky), reg. č. 44503 I. S.

PACNER, Karel: Československo ve zvláštních službách. Díl IV. Praha 2002, str. 562–578.

ŽÁČEK, Pavel. Případ „Rino“: náš člověk v CIA. Řízení československé špičkové agentury sovětskou rozvědkou, 1973–1976. Securitas Imperii, 2016, roč. 29, č. 2, s. 190–242.

[1] Spolu s Köcherovými byli vyměněni také Jevgenij Semljakov, Jerzy Kaczmarek a Detlef Scharfenorth. Na druhé straně výměny stáli Anatolij Šaranský, Jaroslav Javorský, Wolf Georg Frohn a Dietrich Nistroy.

[2] 22. září 1964 bylo jeho krycí jméno z důvodu obsazenosti změněno na Pedro a v roce 1965 následně na Rino.