Falešná idyla

Dne 20. září 1945 se do internačního tábora v Kolíně dostavila početná delegace, složená zejména z místních politiků, zástupců úřadů, armády, sdělovacích prostředků a fotografů. Prohlídku zorganizoval jeho správce Bedřich Kárník. Jejím cílem bylo vyvrátit informace šířící se mezi obyvateli Kolína a hovořící o otřesných podmínkách v táboře a mučení internovaných Němců a Čechů (členů Vlajky), v jehož důsledku mělo docházet i k úmrtím. Na snímcích pořízených během návštěvy je zachycena téměř idylická atmosféra – mj. hudebníci z řad internovaných, čisté a uklizené prostory kuchyně a ubytovací části tábora. Kolínský tábor mohl podle jeho správce sloužit jako „vzor všem ostatním podobným táborům v naší republice“.

Jak se však záhy ukázalo, obavy veřejnosti o situaci v táboře byly oprávněné. V noci z 22. na 23. září zde došlo k akci, později nazvané jako „Bartolomějská noc“, při které byli internovaní hromadně biti a týráni. Jejími hlavními iniciátory a agilními účastníky byli Bedřich Kárník a Jan Hála (správce ženského tábora v Kolíně). Při těchto násilnostech musel hrát jeden z internovaných na housle (možná právě mladý houslista objevující se na fotografiích z prohlídky) Fibichův Poem, Dvořákovu Humoresku a jiné skladby včetně národních písní, např. Pec nám spadla. V reakci na tyto události byli oba správci odvoláni z funkcí, zatčeni a uvězněni. Později byli ale propuštěni a amnestováni podle zákona č. 115/46 Sb. V roce 1947 poměry v bývalém internačním táboře v Kolíně prošetřovalo ministerstvo vnitra, a to na základě článků v tisku a interpelace ministra vnitra, kterou podal poslanec Ota Hora. Přestože se v konceptu odpovědi ministra vnitra připouští, že jedním z faktorů, které mohly mít vliv na úmrtí osob, bylo týrání, v její konečné verzi tato příčina uvedena není. Pro úplnost nutno dodat, že Kárník a Hála byli v době okupace vězněni v koncentračním táboře.

(fond Ministerstvo vnitra – Správa internačních, sběrných a pracovních středisek Praha, E – 6, inv. j. 87, karton č. 104; fond Sekretariát Federálního ministerstva vnitra, A 2/1, inv. j. 1765, karton č. 58)