Akce StB „U“

Akce StB „U“

Násilné převzetí moci Komunistickou stranou Československa v únoru 1948 znamenalo okamžitý nástup různých forem perzekuce do všech sfér života obyvatel Československa. Na počátku padesátých let 20. století vládnoucí tzv. lidovědemokratický režim uzavíral neprodyšně hranice a obepnul Československo neprostupným drátem. Odchod do exilu se pro tisíce lidí stal jedinou alternativou k životu v totalitním státě. Řada z nich odcházela před hrůzovládou po deseti let již podruhé, někteří i potřetí v dosud krátkém století.

Bezpečnostní složky komunistického režimu zaměřily svou pozornost na příbuzné významných osobností, které zvolily svobodu před perzekucí. V červenci roku 1951 vydal ministr národní bezpečnosti Ladislav Kopřiva rozkaz č. 43 „o zavedení pátrání po zvlášť nebezpečných protistátně činných osobách“. V 5. sektoru Velitelství Státní bezpečnosti v Praze existoval pátrací referát, na jednotlivých krajských velitelstvích StB fungovaly pátrací skupiny, které se měly zaměřit mj. na osoby „zvlášť nebezpečně protistátně činné, které uprchly za hranice“. Na tyto lidi byl zaveden evidenčním a registračním sektorem (centrální evidencí) tzv. osobní svazek, který byl následně odeslán na výše uvedený pátrací referát, resp. krajské pátrací skupiny.

Vzápětí poté přistoupila tajná policie k prověřování (dobovou terminologií k agenturnímu rozpracování, resp. předběžnému šetření /ustanovka/) příbuzných. Sledovala je, nasadila na ně své tajné spolupracovníky, zadržovala korespondenci, popř. přiváděla k výslechu s jediným cílem: dozvědět se z dalších zdrojů co nejvíce o významných exilových osobnostech, které v zahraničí vystupovaly proti vládnoucímu komunistickému režimu v Československu. Na podzim roku 1951 věnovala StB této aktivitě velkou pozornost pod krycím označením „U“.

Ve fondu Ústředna Státní bezpečnosti (f. 305) se dochovalo několik signatur, které ukazují, jakým způsobem uchopila Státní bezpečnost uvedený rozkaz. Zde je malá ukázka.