Studie
Osudy příslušníků domácího odboje z území Protektorátu Čechy a Morava a Župy Sudety souzených, odsouzených a popravených v tzv. Staré říši (Altreich) v letech 1940–1945 představují pro českou historiografii výzvu již od pádu Třetí říše. Ačkoliv pro výzkum této problematiky jsou v posledním čtvrtstoletí vytvořeny veškeré myslitelné podmínky, žádná z českých vědeckých institucí neprojevila zájem ji studovat programově a koncepčně. Jde o vážné pochybení, které do značné míry brání hlubšímu poznání tohoto fenoménu a jeho následné interpretaci v širším kontextu moderních českých dějin; je navíc pravděpodobné, že tento již tak dost tristní stav se bude ještě prohlubovat.
Občané Československa popravení na centrálním popravišti Třetí říše v Berlíně-Plötzensee tvořili – hned po Němcích – druhou nejpočetnější skupinu a více než dvojnásobně převýšili počet občanů Polské republiky, kteří jsou uváděni na třetím místě. V Plötzensee bylo gilotinou sťato (anebo oběšeno) v celkovém součtu 671 občanů Československa, z toho 611 za odboj.