Německý státní ministr v roli interventa za k smrti odsouzeného Čecha

V českém národním povědomí je jméno druhého muže Sudetoněmecké strany (SdP) Karla H. Franka, pozdějšího státního tajemníka v Úřadu říšského protektora (ÚŘP), spojováno především s částečným vyvražděním a vypálením obce Lidice, které byly vybrány jako exemplární oběť v odvetě za atentát na šéfa Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA), SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha. Následujícího roku (1943) vzniklo Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu, do jehož čela byl postaven právě SS-Oberfgruppenführer a vyšší vedoucí SS Karl H. Frank. Z hlediska udělených pravomocí představovalo toto ministerstvo nejvýznamnější správní úřad Protektorátu Čechy a Morava za celou dobu jeho existence. Německý státní ministr pro Čechy a Moravu nebyl sice formálně členem říšské vlády, jeho pravomoci v protektorátu však významně přesahovaly – pokud se týče jejich šíře – kompetenci většiny jednotlivých říšských ministrů.

Jmenováním do funkce německého státního ministra dosáhl Karl H. Frank horizontu moci. Udržel si ji až do pádu Třetí říše a střežil ji natolik žárlivě, že byl svými protivníky a odpůrci nazýván „čechofilem“ nebo dokonce „nepřítelem strany“. Komplexnost i šíře jeho moci, podpořená vysokou funkcí v SS, zákonodárnou pravomocí i možností použití institutu zvláštního zacházení s vězni, dosáhla minimálně pravomocí krále v parlamentní monarchii, v našem případě obou panovníků Rakouska-Uherska – a v některých parametrech je dokonce předstihla. V Berlíně byl Karl H. Frank považován za odborníka na „českou otázku“ – a přes veškeré animozity uvnitř kruhů NSDAP – byl jeho názor téměř bez výjimky respektován. Stejně tak nebyl rozporován ani jeho návrh, aby trest smrti vynesený původně Zvláštním soudem u Německého zemského soudu v Praze dne 14. dubna 1943 za nedovolené ozbrojování nad Štěpánem Hrdinou (nar. 27. února 1889) byl změněn na osm let odnětí svobody. Dálnopis s tímto návrhem, signovaný přímo Frankem, zaslalo Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu přímo k rukám říšského ministra spravedlnosti Otto G. Thieracka. Ten jej následně postoupil šéfovi Prezidiální kanceláře Vůdce a říšského kancléře, státnímu ministru Otto Meiβnerovi, který návrh probral přímo s Adolfem Hitlerem. Výsledkem bylo oficiální rozhodnutí říšského ministra spravedlnosti Otto G. Thieracka (15. listopad 1943), které se obsahově přesně shodovalo s původním návrhem německého státního ministra pro Čechy a Moravu. Katu Aloisi Weiβovi, který obsluhoval gilotinu centrálního popraviště Třetí říše ve věznici gestapa na Pankráci tak – jakoby zázrakem – unikla nejen oběť, ale i odměna za její popravu. Co ve skutečnosti stálo za neobvyklou iniciativou a velkorysostí německého státního ministra pro Čechy a Moravu z dochovaných materiálů fondu Německé soudy v Říši (141) nevyplývá.