Vysvětlivky k evidenčním pomůckám
STRUČNÝ NÁSTIN VÝVOJE POJMŮ, KTERÉ SE ČASTO OPAKUJÍ V EVIDENČNÍCH POMŮCKÁCH A SVAZCÍCH BÝVALÉ STÁTNÍ BEZPEČNOSTI
Pojem instituce tzv. svazkové agendy: „Jde o ustanovení, které říká, že poznatky, čili informace se soustřeďují – kumulují podle svého obsahu ve formě souboru písemností, tj. ve svazcích, které jsou označovány vhodnými názvy (akcí, krycích jmen a osob atp.) Tento princip má svoje osvědčené výhody při kontrarozvědné práci a zpravodajské činnosti vůbec, neboť kromě možnosti soustřeďování informací stejných nebo ke stejným jevům či osobám, umožňující jejich transformaci a analýzu, ale i maximální možnou konspiraci před nepovolanými osobami, které se v procesu zpravodajské práce a manipulace s informacemi do styku s nimi dostávají.“
(viz ABS, fond Statisticko evidenční odbor (A 31), inv. j. 352)
I ) „KONTRAROZVĚDNÁ ČÁST“
Svazky „S“
Archiválie označené prefixem „S“ (např. S-716 KV, S-453 OV ) pochází z doby před zavedením svazkové agendy, proto nejde o svazek ve vlastním slova smyslu, u kterého je určena kategorie svazku.
Dotazník § 35
Dotazník byl zřejmě vyplněn ve smyslu § 35 trestního zákona č. 86/1950 Sb., na základě kterého se ověřovalo, zda podmíněně propuštěný vede řádný život. Mohlo se také jednat o odkaz na, v té době platný, Tajný rozkaz ministra vnitra č. 157 ze dne 13. srpna 1954, konkrétně na v něm uvedený § 35 týkající se „operativní evidence osob nebezpečných lidově demokratickému zřízení“.
Viz příslušný předpis z roku 1954
Agenturně-pátrací svazek
Zaváděl se na neznámého pachatele v případě, kdy byl spáchán „protistátní“ trestný čin a pachatele bylo třeba vypátrat („agenturně-operativními prostředky zjistit“). Na základě shromážděných informací svazek vznikal mj. ke kurýrům zahraničních zpravodajských služeb (agenti-chodci), k lidem, kteří se měli dopustit útoků na budovy KSČ, apod. V pozdějších předpisech o agenturně operativní práci a evidenci zůstal účel agenturně pátracího svazku stejný, pouze bylo změněno jeho označení na pátrací svazek.
Viz příslušné předpisy z roku 1959 a 1973
Osobní operativní svazek
Dle instrukcí StB svazek vznikl k osobám, které „dle prověřených materiálů provádějí nebo jsou podezřelé z velezrady, špionáže, diverse, záškodnické činnosti, teroristických záměrů a jiných protistátních zločinů“. Dále se tato kategorie svazku měla zakládat na všechny oficiální představitele „kapitalistických“ států (pracovníci velvyslanectví, attaché, obchodní zástupce atd.).
Viz příslušný předpis z roku 1954
Skupinový operativní svazek
„Skupinový operativní svazek se zakládá na skupinu osob, které jsou mezi sebou organizačně spjaty k provádění nepřátelské činnosti proti lidově demokratickému zřízení nebo jsou z této činnosti podezřelé. Každá osoba, která je aktivně činná v protistátní skupině nebo organizaci, bude rozpracována v rámci operativního skupinového svazku ve vlastním osobním operativním svazku.“
Viz příslušný předpis z roku 1954
Evidenční svazek (zkratka EV)
Tzv. evidenční svazek se zakládal „na osoby, na něž součástem ministerstva vnitra došly závažné kompromitující poznatky o protistátní činnosti (agenturní zprávy, výpovědi zatčených, podání občanů atd.), které vyžadují pečlivé prověření“. V šedesátých letech 20. stol. byl „evidenční“ svazek nahrazen svazkem „prověrky signálu“.
Viz příslušný předpis z roku 1954
Signální svazek (zkratka S, někdy SI)
„Svazek prověření signálu“ byl zakládán k prověření „signálních poznatků o protistátní činnosti osoby (projevování zájmu o skutečnosti představující státní tajemství, mimoslužební návštěvy zastupitelských úřadů kapitalistických států, podezřelý styk, nebo dopisování s osobami v kapitalistických státech a tak pod.) získaných agenturou, vyšetřováním, hlášením různých úřadů, občanů a podobně, za účelem potvrzení jejich pravdivosti“.
„Signální“ svazek byl zakládán „ve stádiu prověrky signálu, za účelem potvrzení nebo vyvrácení podezření z trestné činnosti“.
Viz příslušné předpisy z roku 1959, 1972 a 1978
Osobní svazek (zkratka OS)
Tzv. osobní svazek se zaváděl poté, co se potvrdil „signál“ o páchání nebo přípravě „protistátní činnosti“. Operativní pracovníci měli shromažďovat veškerou možnou dokumentaci týkající se „trestné“ činnosti a zároveň se tuto měli snažit všemi možnými prostředky co nejdříve odhalit včetně všech osob, které se na ní podílely. „Rozpracování osoby v osobním operativním svazku znamená hluboké prověření všech okolností souvisejících s podezřením z provádění protistátní činnosti, opatření přímých i nepřímých důkazů a jejich zadokumentování prostřednictvím všech dosažitelných agenturně operativních prostředků“.
Viz příslušné předpisy z roku 1954, 1959, 1962, 1972 a 1978
Pozorovací svazek (zkratka PZ)
Byl zaváděn za účelem „dlouhodobého pozorování osob představujících operativní zájem státně bezpečnostní, tj. osob, u nichž na základě jejich třídního původu, kompromitující činnosti za bývalých režimů nebo na základě zjištěných poznatků lze předpokládat nepřátelskou činnost a jež mohou tvořit bázi nepřátelských rozvědek“. Šlo např. o osoby, které byly představiteli a zaměstnanci západních zastupitelstev nebo misí, dále se mohlo jednat o vízové cizince a československé občany, kteří s nimi udržovali styky; bývalé vyšší funkcionáře např. NSDAP, SS, agrární strany, Vlajky, Junáka, Orla či Sokola; dále představitele a poslance stran a organizací z dob první republiky, sionisty, představitele a členy církví a sekt, činitele YMCY, bývalé vyšší činitele státního aparátu před rokem 1948, majitele továren, představitele tzv. buržoazního odboje protektorátu, všechny osoby propuštěné z vazby, kde si odpykávaly trest za údajnou špionáž, velezradu a další nebezpečné tzv. protistátní trestné činy. Z uvedených kategorií osob měl operativní pracovník „vytypovat“ osoby, jejichž činnost bylo nutné a z hlediska StB účelné soustavně pozorovat i za pomoci Veřejné bezpečnosti.
Jinými slovy byly v něm shromažďovány informace k osobě, kterou bezpečnostní režim považoval (oprávněně i neoprávněně) za sobě „nebezpečnou“.
Viz příslušné předpisy z roku 1959 a 1962
Objektový svazek (zkratka OBJ/OB)
Tzv. objektový svazek byl evidován a veden k důležitým objektům národního hospodářství, na státní a veřejné instituce, úseky státních hranic a podobně, „za účelem státněbezpečnostní ochrany před nepřátelskou činností a podle jednotlivých problematik operativních součástí MV“. V pozdějších letech vznikal svazek i z důvodu sledování kontaktů čs. podniků s partnery na Západě, a dále „za účelem soustřeďování zpravodajsky závažných poznatků a informací o vývoji státobezpečnostní situace, činnosti nepřátelských elementů, dodržování režimu ochrany státního tajemství“ apod. V objektovém svazku byly mj. tzv. agenturně operativní činností soustředěny „důležité poznatky z objektu nebo problematiky“, které vytvářely operativnímu pracovníkovi „základnu pro správnou orientaci“ při jeho činnosti. Vedení objektových svazků mělo zajistit správné a přehledné sledování „politicko bezpečnostní situace daného objektu (báse) a účinné zaměřování agenturní sítě“.
Viz příslušné předpisy z roku 1959, 1962 a 1970
Spis prověřované osoby (zkratka PO)
Svazek tzv. osobní spis prověřované osoby StB zaváděla k zakládání dokumentů tzv. prověrkového charakteru k osobě, o kterou se zajímala, ať už z toho důvodu, že z její strany očekávala potenciální nepřátelské jednání vůči režimu, nebo si ji vytipovala k tajné spolupráci. V případě tajné spolupráce později došlo k převedení svazku do kategorie tajné spolupráce (např. „kandidát tajné spolupráce“, příp. „agent“).
Viz příslušné předpisy z roku 1973 a 1978
Spis nepřátelské osoby (zkratka NO)
Roku 1959 byl vydán Rozkaz Ministra vnitra o „Rozpracování, pozorování a evidování bývalých lidí (BL)“. Státní bezpečnost je rozškatulkovala do 16 kategorií (např. sedláci, předúnoroví politici, představitelé církví ad.). Jejich evidence a sledování mělo probíhat od okresní až po centrální úroveň a podílely se na nich jak StB, tak VB.
V roce 1964 byl dalším rozkazem pojem „bývalí lidé“ nahrazen pojmem „nepřátelské osoby (NO)“. Evidence neměla být pouze statická a na základě třídní příslušnosti, StB měla aktivně vyhledávat a sledovat osoby nebezpečné režimu. Na každém okrese byla kartotéka „NO“. Rovněž husákovský režim se cítil ohrožen. A tak byly „NO“ členěny podle sfér působnosti (mj. politika, kultura, věda, církev) do čtyř kategorií (byly průchozí) dle „míry nebezpečnosti“. Do první StB zařadila mj. aktivní osobnosti pražského jara a disentu. První a druhou kategorii sledovala tajná policie, třetí a čtvrtou VB. Samotná evidence „NO“ ještě nezakládala důvod pro trestné stíhání, k tomu sloužily další kategorie svazků tzv. kontrarozvědného rozpracování (signální, osobní). Nicméně samotná evidence „NO“ byla předzvěstí další šikany ze strany režimu.
Viz příslušné předpisy z roku 1959, 1964 a 1970
Pátrací svazky (zkratka P)
Dle instrukcí se „pátrací“ svazek zakládal ve chvíli, kdy mělo existovat důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin, který spadal do tzv. státobezpečnostní problematiky, a příčina ani viník nebyli dosud zjištěni. Součástí návrhu rozpracování byl plán tzv. kontrarozvědných opatření, která následně uskutečňoval útvar kontrarozvědky ve spolupráci s příslušným vyšetřovatelem StB. Když byl údajný viník dopaden, další úkony a opatření byly činěny v tzv. osobním svazku. Když se nepodařilo nikoho odhalit, byl „pátrací“ svazek uložen do archivu.
Viz příslušný předpis z roku 1978
Kontrolní svazek (zkratka K)
„Kontrolní“ svazek, jak již ze samotného názvu vyplývá, byl určen u tzv. kontrarozvědných řídících útvarů ke kontrole důležitých akcí StB u podřízených složek. Mj. v něm byly shromažďovány výsledky kontrol, prověrek atd.
Viz příslušné předpisy z roku 1957 a 1978
„Volný materiál“ (zkratka VM)
V takto označeném svazku byly Státní bezpečností shromažďovány písemnosti k jednotlivým osobám či skutečnostem, u kterých se jevilo jejich možné budoucí „operativní využití“, avšak typově nešlo tento písemný materiál přiřadit k žádné ze základních kategorií svazkové agendy (šlo např. o dílčí hlášení či poznatky, materiály osob prověřovaných pro styk se státním tajemstvím atd.).
Taktický svazek (zkratka T)
Obsahuje a) vytříděné části skartovaných svazků, včetně tzv. svazků objektových nebo osobních, které byly StB považovány z operativního hlediska za využitelné, b) tzv. volný materiál k jednotlivým osobám či skutečnostem, který nebylo možno typově přiřadit k žádné ze základních kategorií svazkové agendy (dílčí hlášení či poznatky, materiály osob prověřovaných pro styk se státním tajemstvím atp.).
Osoba určena pro styk se státním tajemstvím (zkratka OST)
Evidence v tzv. kategorii OST sama o sobě neznamená vědomou spolupráci s bezpečnostními složkami komunistického režimu. Vypovídá pouze o tom, že se osoba musela těšit určitému stupni důvěry, umožňující příslušným orgánům ČSSR vydat osvědčení pro styk se státním tajemstvím.
Aktiv
V tomto případě šlo o neevidovaného příležitostného sdělovatele informací a pomocníka StB. V praxi byli „aktivem“ povětšinou bývalí podnikoví funkcionáři na klíčových místech, jako ředitel, náměstek ředitele podniku, vedoucí kádrového odboru, ředitel školy, aj. Aktiv na požádání příslušníků StB podával potřebné informace nebo vykonával opatření v rámci své pracovní působnosti navrhovaná či požadovaná Státní bezpečností, samozřejmě včetně kádrových. Kontakt s takovým „aktivem“ nemusel být utajován. Na „aktiva“ nebyl veden žádný svazek nebo spis a existence spolupráce byla spíše faktická než formálně vedená. Tato evidenčně nepodchycená a neregulovaná oblast byla velkým prostorem pro zneužívání moci.
II) „AGENTURNÍ ČÁST“
Pojem „tajný spolupracovník“ (TS)
Tzv. osobní svazek spolupracovníka byl stanovený pro jednotlivé kategorie tajných spolupracovníků.
Viz RMV 36/1951; RMV 72/1954 a RMV 77/1954
Informátor (zkratka I) a Kandidát informátora (zkratka KI)
Chápání těchto kategorií se v průběhu doby dosti měnilo, proto je popis rozdělen dle doby platnosti jednotlivých předpisů.
Informátor (I)
léta 1954−1962
„Informátor je tajný spolupracovník orgánů ministerstva vnitra, zavázaný zpravidla na vlasteneckém základě a dávající informace o nepřátelských elementech ze svého okolí. Informátor může být zavázán i na základě kompromitujících materiálů.
- odhaluje osoby nepřátelské lidově demokratickému zřízení, akty protistátních projevů a včas o nich informuje orgány MV
- účastní se rozpracování konkrétních osob a v souvislosti se svými možnostmi pomáhá odhalovat zločinnou činnost nepřátel
- plní příkazy orgánů MV, spojené s ochranou státního tajemství a zvláště důležitých objektů ve státě i při pátrání po zločinci […]“; vedle toho mohl být TS „informátor“ získán i k dalším úkolům: odvracení protirežimních aktů (sabotáže ve výrobě, v dolech, železnice, vojenské sklady aj.), k ochraně státních hranic ad.
„Informátor“ mohl být převeden do kategorie „agent“, pokud mohl působit v protirežimním prostředí (mj. provokace StB), nebo „rozpracovával“ protirežimně zaměřené jednotlivce.
„O spolupráci s orgány MV a jejím utajení se od zavázaného informátora přijímá slib, psaný volnou formou. Informátor si dává zvolený pseudonym.“
Viz příslušný předpis z roku 1954
Informátor (I)
léta 1962−1972
„Informátor je tajný spolupracovník Státní bezpečnosti získaný na dobrovolném, zejména vlasteneckém základě. Na rozdíl od agenta se informátor zpravidla nezískává pro rozpracování konkrétního případu, ale především na důležitých objektech, v místech soustředění nepřátelských živlů, v pohraničí apod. Informátor musí mít možnost a schopnost plnit zejména tyto státně bezpečnostní úkoly:
- získávat poznatky o skrytých nepřátelských projevech, odhalovat osoby, které jsou iniciátory těchto projevů, zjišťovat nepřátelské úmysly a činnost osob, které mají záporný poměr k socialistickému zřízení
- zjišťovat podezřelé styky vízových cizinců, pomáhat při ochraně naší ekonomiky, státních hranic, všech prostředků dopravy, poskytovat odborné posudky technického, vědeckého, uměleckého a jiného charakteru
- provádět dílčí úkoly při používání operativních prostředků, získávat údaje pro potřeby ustanovky
- podle pokynů operativního pracovníka provádět operativně výchovná opatření s cílem, aby bylo včas zabráněno a předcházeno nepřátelským projevům, hospodářským škodám a rozšiřování záporného vlivu nepřátelských živlů“.
Viz příslušný předpis z roku 1962
Kandidát Informátora (zkratka KI)
Kandidát informátora: „Operativní pracovník navazuje s kandidátem předběžný styk a postupuje obdobně jako u kandidáta [agenta], který je připravován pro získání za agenta s tím rozdílem, že délka seznamování u kandidáta pro získání za informátora nesmí přesahovat dobu 3 měsíců. […]“.
Viz příslušný předpis z roku 1962
Agent (zkratka A) a Kandidát tajné spolupráce (zkratka KTS)
Chápání těchto kategorií se v průběhu doby dosti měnilo, proto je popis rozdělen dle doby platnosti jednotlivých předpisů.
léta 1948−1954
Tzv. agent je „vědomý a i formálně (písemně anebo jinou formou) zavázaný stálý a spolehlivý spolupracovník státně bezpečnostní služby, jenž tajně podle jejích příkazů působí v prostředí nepřátelském nebo v prostředí, kde se nepřítel soustřeďuje a jenž požívá jeho důvěry“. Pro období let 1948−1954 platilo na základě směrnice „Pomůcka administrativně – operační pro krajská velitelství Státní bezpečnosti“ následující rozdělení agentů:
- Agent (A) „je agent, který se osvědčil do takové míry, že není již téměř pochybností o tom, že splní jakýkoliv příkaz StB […] a jedná nejen spolehlivě, nýbrž i z vnitřního přesvědčení“,
- Agent P (AP) „jest agent, který jedná z jiných pohnutek“,
- Agent-kandidát (AK) „je vázaný agent, jenž není ještě dostatečně vyzkoušený a nemá dostatečný podklad pro to, že můžeme říci, že se již osvědčil“,
- Agent P – kandidát (APK) „je agent P, jenž není ještě dostatečně vyzkoušen“.
Viz příslušný předpis z roku 1948
léta 1954−1962
Agent (A)
Tzv. agent „je nejschopnější tajný spolupracovník orgánů MV, mající možnost pronikat do nepřátelského podzemí a mezi rozvědné orgány protivníka […]. Agent se váže na základě kompromitujících materiálů, tj. na podkladě jeho trestné činnosti nebo z vlasteneckých pohnutek a na základě jeho sympatií k lidově demokratickému zřízení a konečně také za materiální výhody (peněžní a věcné odměny). Agent se váže pro aktivní rozpracování špionů, špiónských rezidentur, sabotérů a škůdců […]. Pro plnění těchto úkolů se váže agentura zpravidla z členů uvedených nepřátelských organizací, nebo osob, mající možnost do těchto organizací proniknout. Vhodnými kandidáty vázání na podkladě kompromitujících materiálů mohou být kolísavé živly […]. Pro plnění speciálních úkolů – provedení vázání v zahraničí […] získává se proto agentura z řad spolehlivých osob, oddaných lidově demokratickému zřízení […]. Na ideologickém podkladě se získávají agenti také z řad cizinců, sympatizujících s lidově demokratickým zřízením […].“
Od nově zavázaného agenta se přijímá závazek o spolupráci s orgány MV, napsaný vlastnoručně kandidátem. V závazku uvádí kandidát krátce svou zločinnou činnost a pro odčinění viny se zavazuje ke spolupráci s orgány MV. Zavázaný agent si vybírá pseudonym a uvádí ho ve slibu. Závazek se podepisuje pravým jménem. V těch případech, kdy zavázaný odmítá pseudonym, operativní pracovník mu ho nevnucuje. V takových případech agent zprávy nepodepisuje a operativní pracovník pro svou potřebu vede osobní svazek pod pseudonymem, který určí sám. V těch případech, kdy se vázání agenta provádí bez kompromitujících materiálů, přijímá se rovněž od kandidáta slib, ale jiného obsahu. Ve slibu se ukazuje na dobrovolnost spolupráce a na zachování tajemství o spolupráci s orgány MV-ČSR.
Viz příslušný předpis z roku 1954
Kandidát agenta (KA)
„Operativní pracovník musí pozorně studovat všechny materiály, které má na kandidáta [poz. – vytypovaného jak na základě sympatií ke komunistickému režimu, tak i na základě kompromitace aj.] k disposici, prověřit ho ve všech evidencích, přes agenturu i oficiální cestou, tajně zadokumentovat jeho nepřátelskou činnost, jestliže jsou o ní důkazy, vyjasnit jeho chování v soukromém životě či ve službě, jeho styky, rodinné poměry, osobní vlastnosti […]. Před konečným řešením o účelnosti vázání kandidáta se operativní pracovník pod vhodnou záminkou osobně seznámí s objektem; aniž by mu odhaloval zájmy MV […]. Opatření, jejich výsledkem by byla kompromitace kandidáta na vázání, se provádějí jen ve výjimečných případech a pouze s povolením ministra nebo jeho náměstků […].“
Viz příslušný předpis z roku 1962
léta 1962−1972
Agent (A)
Tzv. agent „je tajný spolupracovník StB, který je získáván především k rozpracování konkrétních případů, má možnost a je schopen pod vedením operativních pracovníků plnit zejména tyto státobezpečnostní úkoly:
- vyhledávat, aktivně rozpracovávat a odhalovat kádrové rozvědčíky, signály o činnosti nepřátelských rozvědek […],
- pronikat do politických, ekonomických, vědeckotechnických, výzvědných aj. orgánů a center v kapitalistických státech […],
- zjišťovat a odhalovat pronikání agentury nepřátelských rozvědek do důležitých hospodářských, vojenských a jiných objektů na území ČSSR […],
- rozpracovávat nepřátelské osoby, které provádějí podvratnou činnost proti našemu státu […],
- plnit konkrétní úkoly při používání operativní techniky, při provádění rozkladné práce v nepřátelském prostředí, při vyhledávání osob […].
Operativní pracovníci získávají agenty především na dobrovolném, zejména na vlasteneckém základě […]. Osoby získané ke spolupráci na základě vlasteneckých pohnutek a socialistického uvědomění jsou nejspolehlivější […]“.
„Získání kandidáta ke spolupráci provádí operativní pracovník na základě písemného návrhu předem schváleného náčelníkem správy nebo jeho zástupcem. V návrhu se uvádí základní údaje, které kandidáta charakterizují, výsledky prověrkových opatření v období přípravy kandidáta na spolupráci, cíl vázání, vhodnost, místo, čas i plán besedy s kandidátem a rovněž, kdo bude získávání provádět. […] Kandidát zásadně podepisuje písemný závazek o spolupráci. Písemný závazek se nevyžaduje tehdy, kdyby to mohlo ohrozit dobrý vztah kandidáta ke spolupráci se Státní bezpečností. V těchto případech postačuje jen ústní souhlas […]“
Viz příslušný předpis z roku 1962
Kandidát agenta (KA)
„Operativní pracovník vybere nejdříve vhodného kandidáta, který má možnost a schopnost plnit úkoly agenta. Na to předloží náčelníku příslušného operativního odboru návrh, aby mohl uskutečnit osobní styk s kandidátem s cílem přesvědčit se o účelnosti spolupráce. Po tomto schválení a navázání styku s kandidátem provede operativní pracovník opatření, aby kandidát byl blokován v operativní evidenci, a provádí seznamování s kandidátem […]. V té době musí operativní pracovní kandidáta neustále prověřovat a soustřeďovat prověrkový materiál k jeho osobě […]. Délka seznamování nesmí přesahovat šest měsíců.“
Viz příslušný předpis z roku 1962
léta 1972−1978
Agent (A)
Tzv. agent „je tajný spolupracovník, který plní úkoly pří vyhledávání, rozpracování a dokumentování protistátní trestné činnosti a úkoly směřující k předcházení a zabránění této trestné činnosti. Pod vedením operativního pracovníka plní agent zejména tyto úkoly:
- vyhledává, aktivně rozpracovává a odhaluje kádrové rozvědčíky, signály o činnosti nepřátelských rozvědek a jejich agentur z řad čs. občanů […],
- pronikání do nepřátelských organizací a center v zahraničí a do organizací čs. emigrace,
- zjišťuje a odhaluje pokusy o proniknutí agentury nepřátelských rozvědek do důležitých hospodářských, vojenských a jiných objektů a zařízení na území ČSSR […],
- získává poznatky o skrytých nepřátelských projevech a tendencích, odhaluje iniciátory těchto projevů, zjišťuje jejich úmysly, činnost a odhaluje kanály pronikání rozkladné ideologické činnosti vnějších a vnitřních nepřátel […],
- zjišťuje a rozpracovává nepřátelské osoby, které organizovaly a provádějí podvratnou, záškodnickou a sabotážní činnost […],
- pomáhá při ochraně čs. ekonomiky, čs. ozbrojených sil, státních hranic […],
- plní konkrétní úkoly při pátrání po osobách,
- plní úkoly preventivně výchovného charakteru […],
- plní konkrétní úkoly při provádění rozkladné práce v nepřátelském prostředí.“
[…] „Souhlasí-li kandidát se spoluprací, podepisuje zpravidla písemný závazek ke spolupráci. Písemný závazek sepíše sám volnou formou. Písemný závazek se nevyžaduje v případech, kdy by jeho podpis mohl ohrozit dobrý vztah kandidáta ke spolupráci s kontrarozvědkou. V tomto případě postačí kandidátův ústní souhlas. Získaný tajný spolupracovník si zpravidla sám zvolí krycí jméno, v opačném případě je určí operativní pracovník.“
Viz příslušný předpis z roku 1972
V této směrnici (podobně jako v následující z roku 1978) byly rozlišeny dva druhy spolupracovníků kontrarozvědky: tzv. tajní spolupracovníci (TS) a důvěrníci (D). Tajným spolupracovníkem byl ten, „kdo byl vědomě získán ke spolupráci před veřejností utajeným a v této směrnici stanoveným úkolem, udržuje s pracovníky kontrarozvědky konspirativní styk, plní stanovené úkoly, podává nebo předává poznatky a informace nebo poskytuje kontrarozvědce pomoc nebo služby, které je nezbytné utajovat“.
Tajní spolupracovníci se dále dělili na: a) agenty; b) rezidenty; c) držitele propůjčeného bytu.
Kandidát tajné spolupráce (KTS)
Byl vybírán pracovníkem kontrarozvědky na základě osobních předpokladů. Následovala (bez vědomí dotčené osoby) prověrka, během které pracovník kontrarozvědky shromažďoval různými způsoby veškeré informace o kandidátovi tak, „aby její výsledek byl maximálně objektivní“. Zkoumala se spolehlivost kandidáta a „schopnost dodržovat konspiraci“. Pro kontrolu kandidáta byl využíván odposlech a jiní prověření tajní spolupracovníci. Další metodou prověřování mohl být osobní kontakt, který byl „uskutečňován tak, aby nebyla předem narušena konspirace budoucího tajného spolupracovníka a aby ani jemu nebyl odkryt skutečný důvod osobního styku“. Na základě informací shromážděných během prověrky bylo později rozhodnuto, zda se kandidát stane tajným spolupracovníkem, či nikoli.
Viz příslušný předpis z roku 1972
léta 1978−1989
Agent (A)
Tzv. agent „je tajný spolupracovník, který plní úkoly pří odhalování, rozpracování a dokumentování protistátní trestné činnosti a úkoly směřující k předcházení a zabránění této trestné činnosti. Pod vedením operativního pracovníka kontrarozvědky plní agent zejména tyto úkoly:
- odhaluje a aktivně rozpracovává kádrové rozvědčíky, signály o činnosti nepřátelských rozvědek a jejich agentury z řad československých občanů […],
- pronikání do nepřátelských rozvědných centrál a jiných nepřátelských organizací […],
- zjišťuje a odhaluje pokusy o proniknutí agentury nepřátelských rozvědek monopolů, organizací a center do důležitých hospodářských, vojenských a jiných objektů a zařízení na území ČSSR […],
- získává poznatky o skrytých nepřátelských projevech a tendencích, odhaluje iniciátory těchto projevů, zjišťuje jejich úmysly, činnost a odhaluje kanály pronikání rozkladné ideologické činnosti vnějších a vnitřních nepřátel […],
- zjišťuje a rozpracovává nepřátelské osoby, které organizují a provádějí podvratnou, záškodnickou a sabotážní činnost […],
- pomáhá při ochraně čs. ekonomiky, čs. ozbrojených sil, státních hranic […],
- plní konkrétní úkoly při pátrání po osobách […],
- plní úkoly preventivně výchovného charakteru […],
- plní konkrétní úkoly při provádění rozkladné práce v nepřátelském prostředí […].“
„[…] Souhlasí-li získávaný tajný spolupracovník se spoluprací, podepisuje připravený závazek ke spolupráci nebo jej sepíše sám volnou formou. Písemný závazek se nevyžaduje v případech, kdy by jeho podpis mohl ohrotit dobrý vztah kandidáta ke spolupráci s kontrarozvědkou. V tomto případě postačí ústní souhlas získávaného tajného spolupracovníka. Získaný tajný spolupracovník si zpravidla sám zvolí krycí jméno, v opačném případě je určí operativní pracovník.“
Viz předpis z roku 1978
Kandidát tajné spolupráce (zkratka KTS)
Musel splňovat jisté předpoklady pro spolupráci, ale důležitou součástí bylo (nevědomé) prověření „kandidáta“, které prováděl pracovník kontrarozvědky v závislosti na charakteru osoby a jeho předpokládané činnosti během spolupráce. Pracovník kontrarozvědky mohl prověřovat „kandidáta“ různými způsoby, např. odposlechem, pozorováním přes jiné tzv. tajné spolupracovníky, ale také osobně, aby došlo k „ověření a prohloubení poznatků, které byly získány administrativní prověrkou a kontrarozvědnými prostředky, dále ke zjištění vztahu kandidáta ke Státní bezpečnosti a ochoty sdělovat informace“. Setkání muselo probíhat tak, „aby nebyla předem narušena konspirace budoucího tajného spolupracovníka a nebyly mu odkryty formy a metody práce kontrarozvědky, ani skutečný důvod styku“. Důležité bylo zjistit „předpoklady kandidáta pro plnění státobezpečnostních úkolů, jeho politickou spolehlivost, hodnověrnost a serióznost, stupeň důvěry u rozpracovávané osoby, schopnost navazovat styky se zájmovými osobami, schopnost dodržovat konspiraci apod.“.
Viz předpis z roku 1978
Rezident (zkratka R)
TS rezident je „politicky vyspělý, naprosto spolehlivý a životně zkušený tajný spolupracovník Státní bezpečnosti, který je nejbližším pomocníkem operativního pracovníka a který má předpoklady a možnosti plnit pod vedením operativního pracovníka tyto konkrétní úkoly:
- obsluhovat a řídit práci těch tajných spolupracovníků, které převzal od operativního spolupracovníka,
- přejímat od těchto tajných spolupracovníků písemné nebo ústní zprávy a předávat je operativnímu pracovníkovi,
- vychovávat svěřené tajné spolupracovníky […].
Rezidentury se budují zejména v pevných objektech a tam, kde podmínky pro pravidelnou a přímou obsluhu tajných spolupracovníků jsou ztížené nebo je nebezpečí, že dojde k jejich vyzrazení […]. Operativní pracovníci vybírají za rezidenty pouze takové občany, kteří mají pro to zvláštní předpoklady. Mohou jimi být i bývalí pracovníci MV, kteří pracují v civilním zaměstnání. Rezidentem se může stát rovněž prověřený zkušený agent nebo informátor, který má předpoklad pro práci rezidenta.“
Viz příslušné předpisy z roku 1954, 1962, 1972 a 1978
Konspirační byt (zkratka KB)
Byl objekt, byt či místnost, který sloužil k setkávání příslušníků StB s „prověřenými tajnými spolupracovníky“. Oficiálně byl veden jako soukromý byt, nebo jiný prostor, který byl pronajat operativní součástí pro schůzky s TS. Oficiálně byl veden jako soukromý byt, úřadovna nebo provozovna podniku. „Konspirační byt“ musel být oficiálně „kryt“ tajným spolupracovníkem nebo příslušníkem StB. Majitel propůjčeného bytu musel být osobou „politicky spolehlivou“, která účel, ke kterému byt slouží, držela v tajnosti: „[…] Držitel propůjčeného bytu je tajný spolupracovník zvlášť získaný s cílem propůjčení bytu či místnosti k uskutečňování konspiračních schůzek pracovníků kontrarozvědky s tajnými spolupracovníky.“
Viz příslušné předpisy z roku 1954, 1962, 1972 a 1978
Důvěrník (zkratka D)
S pojmem „důvěrník“ se setkáváme již v Rozkazu ministra vnitra č. 13 z roku 1962. Ale není to ještě forma spolupráce (viz dále): „Důvěrník Státní bezpečnosti je politicky vyspělý občan plně oddaný socialistickému zřízení, který má možnost, schopnost a snahu sdělovat operativním pracovníkům dílčí poznatky z prostředí, které zajímá Státní bezpečnost.“
Ve Směrnicích pro práci s tajnými spolupracovníky československé kontrarozvědky z roku 1972 je již status TS v kategorii „důvěrník“ definována:
„Spolupracovník, který pomáhá kontrarozvědce plnit především pomocné, orientační a prověrkové úkoly v souvislosti s vyhledáváním nebo objasňováním protistátní činnosti a organizováním příslušných agenturně operativních a technických opatření. Důvěrníci jsou vybíráni v souladu s potřebami a úkoly vyplývajícími z operativní situace v chráněném či rozpracovaném objektu, problematice apod., z řad spolehlivých čs. občanů, členů KSČ i bezpartijních, kteří dobrovolně na podkladě vztahu vzájemné důvěry jsou ochotni podle svých možností a schopností sdělovat kontrarozvědce dílčí poznatky informačního charakteru nebo poskytovat jim nutnou pomoc a služby. […] Operativní pracovník při výběru důvěrníka provádí jeho základní prověrku, přesvědčí se o jeho spolehlivosti, důvěryhodnosti apod. […] Důvěrník nemůže nahrazovat tajné spolupracovníky. Nesmí plnit úkoly týkající se rozpracování státobezpečnostních případů a jiných důležitých kontrarozvědných úkolů, při kterých je nutno plně odkrýt operativní zájem, metody a formy práce kontrarozvědky. […] Od důvěrníka je možno vyžadovat a přijímat písemné informace jen tehdy, nemá-li k tomu sám výhrady; v ostatních případech a o závažných sděleních důvěrníků pořizuje pracovník kontrarozvědky záznamy. […] Může být získán jako tajný spolupracovník.“
Je důležité upozornit, že kategorie operativních spisů Státní bezpečnosti důvěrník (D), kandidát tajné spolupráce (KTS), kandidát agenta (KA) či kandidát informátora (KI) nejsou na základě nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 1/92 kategoriemi vědomé spolupráce ve smyslu zákona č. 451/1991 Sb. (tzv. lustrační zákon).
Na druhé straně existuje řada případů v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy tajný spolupracovník v kategorii „důvěrník“ byl pro operativní potřeby StB významnější, než TS v kategorii „agent“.
Prameny:
Tajný rozkaz ministra národní bezpečnosti č. 49 ze dne 10. prosince 1951: Práce s agenty
Použitá literatura:
BENDA, Patrik: Přehled svazků a spisů vnitřního zpravodajství centrály Státní bezpečnosti v roce 1989. Sešity 7. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha 2003, s. I−CXVI.
BÍLEK, Libor: Regionální rezidenti. Metoda vnitřního zpravodajství ministerstva vnitra v roce 148. In: Paměť a dějiny č. 2014/02, roč. VIII, ÚSTR, Praha 2014, s. 78−88.
BÍLEK, Libor: Zavazuji se dobrovolně… Rezidenti, agenti, informátoři a další. Tajní spolupracovníci Státní bezpečnosti v letech 1945−1989. In Paměť a dějiny č. 2015/04, roč. IX, ÚSTR, Praha 2015, s. 4−19.
FROLÍK, Jan: Nástin organizačního vývoje státobezpečnostních složek Sboru národní bezpečnosti v letech 1948−1989. In: Sborník archivních prací XLI, Praha 1991, s. 447−508.
FROLÍK, Jan: Ještě k nástinu organizačního vývoje státobezpečnostních složek Sboru národní bezpečnosti v letech 1948−1989. Sborník archivních prací LII, Praha 2002, s. 371−520.
FROLÍK, Jan: Pasti na lustrační pouti. In: Střední Evropa 33, 1993, roč. 9, s. 63−77.
GULA, Marián: Vývoj typů spolupracovníků kontrarozvědky StB ve směrnicích pro agenturní práci. In: Securitas Imperii 1, ÚDV, Praha 1994, s. 6−17.
GULA, Marián – VALIŠ, Zdeněk: Vývoj typologie svazků v instrukcích pro jejich evidenci. In: Securitas Imperii 2, Praha 1994, s. 117−150.
CHURAŇ, Milan: Encyklopedie špionáže. Libri, Praha 2000.
TOMEK, Prokop: Okres na východě 1960-1989. Občané a nejnižší článek Státní bezpečnosti na příkladu okresu Havlíčkův Brod. Vyšehrad, Praha 2008.
TOMEK, Prokop: Prevence, profylaxe a výchova v pojetí Státní bezpečnosti. In: Sborník Odboru Archiv bezpečnostních složek, Praha 2007, s. 155−181.
ŽÁČEK, Pavel: „Socialismus to je především evidence.“ Změny v registraci, evidenci a archivaci agenturně-operativních svazků 1958–1962. In: Sborník Archivu bezpečnostních složek, 9/2011, s. 217−269.
ŽÁČEK, Pavel: Administrativa písemností kontrarozvědné povahy. Jednotný evidenční, statistický a archivní systém StB po roce 1970. In: Sborník Archivu bezpečnostních složek, 10/2012, s. 231−277.
ŽÁČEK, Pavel: Administrativa písemností kontrarozvědné povahy II. Jednotný evidenční, statistický a archivní systém StB v letech 1978−1989. In: Sborník Archivu bezpečnostních složek,11/2013, s. 175−250.
