Hned v roce 1945 bylo v obnovené československé republice vypracováno organizační schéma ministerstva vnitra obsahující zahraniční zpravodajskou službu. V květnu 1947 se podle směrnice ÚV KSČ reorganizovala skupina zahraničního politického zpravodajství MV, která do té doby byla pozůstatkem aparátu londýnské vlády. Po únorovém převratu vykonávala komunistická rozvědka, od roku 1953 označovaná po sovětském vzoru jako I. správa ministerstva vnitra (později I. správa FMV a ještě později I. správa SNB) zejména rozvědnou činnost v zahraničí ve prospěch Československa a sovětského bloku. V čele správy stál náčelník, jenž byl řízen ministrem vnitra. Mezi úkoly československé rozvědky patřilo především získávání výzvědných informací (z otevřených zdrojů, agenturní sítě, či operativní technikou), boj se zahraničními rozvědkami pracujícími proti „táboru socialismu“, opatření proti československé emigraci a jejím organizacím. Její činnost, definována v organizačních řádech, rovněž spočívala v maření plánů a záměrů kapitalistických zemích namířených proti tehdejším zemím sovětského bloku, ve vytváření a rozšiřování dezinformačních a kompromitujících materiálů, ochraně státního tajemství na zahraničních rezidenturách a podobně. Veškerá operativní činnost komunistické rozvědky byla zastavena počátkem února 1990, kdy došlo také k přejmenování na Zpravodajskou službu FMV. Spisový fond bývalé I. správy SNB (Hlavní správa rozvědky), který byl Archivu bezpečnostních složek předán Úřadem pro zahraniční styky a informace, obsahuje například plány a vyhodnocení činnosti, rozkazy, směrnice, zápisy z jednání, jednací protokoly a mnohé další materiály dokumentační, informativní a administrativní povahy. Na jistou malou množinu archivních jednotek uvedených v tomto soupisu se vztahuje § 15 zákona 181/2007 Sb. Badatelské zpřístupnění je potom v těchto případech podmíněno kladným rozhodnutím správního řízení.